Zajímavý spor s praktickým závěrem řešil nedávno pod sp. zn. 23 Cdo 2938/2020 Nejvyšší soud. Žalobkyně v daném sporu zakoupila balicí linku, poměrně záhy po jejím zakoupení u ní však objevila skryté vady, vytýkala jí zejména nižší výkon, než byl žalovanou při prodeji deklarován. Reklamace byla prováděna opakovaně, vada však přetrvávala, proto žalobkyně po necelých třech letech od smlouvy odstoupila. Při žádosti o vrácení peněz a náhradu škody přiznala, že aby alespoň částečně snížila ekonomické dopady jejího nižšího výkonu, používala balicí linku i po objevení vady.

Žalobkyně se přitom odvolávala na § 2110 písm. d) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kde je uvedena výjimka pro pravidlo, že kupující nemůže odstoupit od smlouvy, ani požadovat dodání nové věci, nemůže-li věc vrátit v tom stavu, v jakém ji obdržel, a sice v případě „prodal-li kupující věc ještě před objevením vady, spotřeboval-li ji, anebo pozměnil-li věc při obvyklém použití; stalo-li se tak jen zčásti, vrátí kupující prodávajícímu, co ještě vrátit může, a dá prodávajícímu náhradu do výše, v níž měl z použití věci prospěch“. Nejvyšší soud provedl výklad daného ustanovení, ve kterém šel až k prvotnímu zdroji inspirace dané zákonné úpravy, kterým byla Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží. Komparací zjistil, že výjimka zohledněná v citovaném ustanovení se i přes ne zcela jasné znění vztahuje na obvyklé použití pouze do momentu objevení skryté vady. Nejvyšší soud mj. konstatoval, že účelem citovaného ustanovení je jak ochrana kupujícího, který nemůže předem odhalit skrytou vadu, tak ochrana prodávajícího, který pozměněnou věc už nemůže dále prodat jako novou.

S odůvodněním, že žalobkyně balicí linku používala i po objevení skryté vady, soud její žalobě nevyhověl a konstatoval, že její právo na odstoupení od smlouvy zaniklo.