GT News

Daně, účetnictví, právo a nejen to. Všechny klíčové novinky pro váš byznys.

| 9. Listopadu 2015

Zákon o prokazování původu majetku

Sdílet článek:

V současné době se nachází ve fázi 1. čtení Poslanecké sněmovny České republiky novela dvou právních předpisů, jejíž obsah a dopady jsou v odborné veřejnosti diskutovány pod názvem „Zákon o prokazování původu majetku“ (dále jen ZPPM).

Jedná se o sněmovní tisk č. 504, který obsahuje 8 nových paragrafů novely zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (ZDP) a dále jednu změnu v § 227 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Předpokládaná účinnost navržených ustanovení je k 1.1.2016. 

Zatímco novely ZDP se zpravidla vztahují k technice stanovení základu daně, tj. např. podmínkám uplatnitelnosti daňově účinných výdajů či dalším specifickým postupům směřujícím ke stanovení daně z příjmů, podstata této novely je zcela odlišná. Z důvodové zprávy se lze dočíst, že svůj původ má v závazku Vlády České republiky z jejího programového prohlášení z února 2014, kdy se vláda zavazuje podniknout nezbytné kroky v oblasti prokazování původu nabytého majetku. S tím, že jedním z možných nástrojů ke zlepšení výběru daní je umožnit správci daně v určitých případech požadovat, aby fyzická osoba prokázala, že její majetek odpovídá příjmům vykázaným v minulosti touto fyzickou osobou ke zdanění. I přes to, že navržená novela cílí prioritně na fyzické osoby, bude se svým rozsahem vztahovat i na osoby právnické a to jak na daňové rezidenty České republiky, tak na daňové nerezidenty.

Cílem tohoto shrnutí je poskytnutí základních informací o této změně plynoucích jednak z rozsáhlé důvodové zprávy a dále z dosavadních diskuzí v odborné veřejnosti. I přes regulérní snahu o lepší výběr daní, se kterou nelze než souhlasit, je již nyní zřejmé, že ZPPM je postaven na určitých východiscích, která jsou určitým způsobem kontroverzní a kdy může jejich aplikace vést nikoli pouze ke zdanění doposud nezdaněných příjmů podléhajících dani, ale bohužel i k opakovanému zdanění příjmů, které již v minulosti zdaněny byly anebo z různých důvodu zdaněny být vůbec neměly.

Bude-li novela ve stávajícím znění přijata, pak správce daně bude u vybraných poplatníků porovnávat, zda příjmy deklarované v jejich daňových přiznáních odpovídají nárůstu jmění, spotřeby nebo jiného vydání těchto poplatníků. Za tím účelem správce daně stanoví tzv. rozhodné období. Jeho délka není nikde definována a je ponechána na úvaze správce daně. Vždy by se však mělo jednat o období, u něhož ještě neuběhla lhůta pro stanovení daně. Bude-li tedy ZPPM účinný od roku 2016, může správce daně jako příklad zvolit rozhodné období za zdaňovací období let 2013 – 2015. Jmění je definováno v § 495 občanského zákoníku a pro tyto účely lze shrnout, že se jedná o část majetku poplatníka nekrytou dluhy. ZPPM však sleduje také spotřebu poplatníka, za kterou se považuje například bezplatné užívání nemovité věci, výpůjčka šperků, jachty apod. Dále pak má být sledováno tzv. jiné vydání, kterým se rozumí utrácení peněz, poskytnutí darů apod. To z toho důvodu, že nárůst jmění v určitém čase může být kompenzován právě spotřebou nebo jiným vydáním ve stejném časovém úseku a proto by v tomto konkrétním časovém úseku mohl být i při nárůstu jmění jeho stav shodný na počátku i konci tohoto sledovaného časového úseku.

Jestliže správce daně zjistí mezi nárůstem jmění, spotřebou nebo jiným vydáním poplatníka a jeho příjmy deklarovanými v jeho daňových přiznáních za rozhodné období podstatný rozdíl, za který se považuje částka 7 mil. Kč, zašle poplatníkovi výzvu k prokázání příjmů. Poplatníky, kterým bude správce daně věnovat svou pozornost, si bude vybírat dle své úvahy. Nejedná se tedy o nějaký plošný nástroj jako by bylo například majetkové přiznání, které by na základě stanovení určitých kritérií musel podávat každý, kdo tato kritéria splní. Základním úkolem správce daně je správně stanovit daň a zajistit její vybrání. K tomuto účelu využívá správce daně různé postupy, mezi které lze zařadit také jeho vyhledávací činnost. Správce daně bude tedy vyvíjet tuto vyhledávací činnost a bude shromažďovat informace o poplatnících daně s tím, že tyto mohou mít různý charakter. Může se jednat o informace získané z místních šetření správce daně, ale také od externích zdrojů, např. od Policie České republiky nebo může vycházet též z podnětů veřejnosti. Pro tyto účely se považují za možné informace též indicie, které by u soudního řízení neměly váhu důkazního prostředku. V každém případě by měl správce daně uvést do výzvy k prokázání příjmů své pochybnosti natolik konkrétním způsobem, aby se k nim mohl poplatník konstruktivně vyjádřit.

Přitom platí určitá pravidla, kterými se správce daně musí řídit. Především by se správce daně neměl ptát na skutečnosti, o nichž je mu známo, že nastaly v obdobích, u nichž již uplynula lhůta pro stanovení daně. Na druhé straně pokud poplatník uvedenou výzvu obdrží, musí prokázat všechny skutečnosti v ní uvedené, ledaže se mu podaří na základě nějakých jeho vlastních informací a důkazních prostředků prokázat, že skutečnosti ve výzvě mají souvislost s již prekludovanými zdaňovacími obdobími. V takovém případě řízení skončí, ovšem správce daně může dle své úvahy postoupit záležitost dál orgánům činným v trestním řízení pro prověření, zda nedošlo ke spáchání  trestného činu krácení daně.

Ideálním stavem bude situace, kdy se poplatníkovi podaří prokázat, že rozdíl ve výpočtech správce daně je způsoben například tím, že poplatník v rozhodném období realizoval i  příjmy, které jsou od daně osvobozeny (např. z prodeje nemovitostí či cenných papírů, které se do daňového přiznání neuvádějí). Také v tomto případě řízení skončí.

Jestliže však poplatník z jakéhokoli důvodu důkazní břemeno neunese, bude správce daně používat nové nástroje, které bude mít k dispozici. Především provede vlastní odhad výše příjmů, které by musel mít poplatník k dispozici, aby jimi pokryl nárůst jmění, spotřeby nebo jiného vydání. Pokud daň vypočtená dle tohoto odhadu nepřevýší 2 mil. Kč, stanoví správce daně daň podle standardních pomůcek dle § 98 daňového řádu. Jestliže však vyjde daň vyšší, pak použije tzv. pomůcky zvláštním způsobem, se kterými jsou spojeny mnohem vyšší sankce (penále ve výši 50 % nebo 100 %) dle součinnosti poplatníka).

Správce daně také vyzve poplatníka k předložení prohlášení o majetku a to jestliže dle jeho odhadu činí hodnota majetku poplatníka více než 10 mil. Kč. Do odhadu se nemá zahrnovat majetek, jehož existence je správci daně známa z jemu dostupných veřejných informačních zdrojů (např. katastr nemovitostí, registr vozidel). Pokud poplatník toto prohlášení nepodá nebo poskytne hrubě zkreslené údaje, bude toto považováno za trestný čin spojený s odnětím svobody na šest měsíců až tři roky nebo peněžitým trestem.

Naprosto průlomové je pak ustanovení, podle kterého, není-li možné při stanovení daně dle pomůcek zvláštním způsobem stanovit období, do kterého neprokázané příjmy patří, pak se tyto budou považovat za příjmy posledního zdaňovacího období, za které již lze stanovit daň. V konkrétním  případě by se tedy mohlo stát, že poplatník např. realizoval od daně osvobozené příjmy nebo i jiné zdanitelné příjmy, které  kdysi dávno (např. v roce 2010) řádně zdanil. Avšak z nejrůznějších důvodů není schopen toto správci daně prokázat (došlo dvakrát k přestěhování, k výměně výpočetní techniky včetně software, v důsledku čehož byly údaje či doklady ztraceny, apod.). Pokud tedy takový poplatník nebude schopen důkazními prostředky skutečnosti uvedené ve výzvě správce daně prokázat, dojde „pro jistotu“ ke zdanění těchto příjmů buď nesprávně (např. v případě příjmů osvobozených od daně) nebo znovu (v případě příjmů již dříve zdaněných) včetně uplatnění velmi vysokých sankcí.

Již v připomínkovém řízení byly proti této novele vzneseny rozsáhlé připomínky. Nejen ze strany Komory daňových poradců ČR či další odborné veřejnosti, ale též např. Nejvyššího správního soudu a Nejvyššího soudu České republiky. Je pravděpodobné, že předmětem budoucích sporů bude v případě přijetí novely otázka nepřípustné retroaktivity nebo zákazu sebeobvinění (poplatník si buď přivodí trestný čin za nepodání pravdivého prohlášení o majetku, nebo se jeho podáním vystaví riziku obvinění z daňového trestného činu).

Samostatnou kapitolou je problematika ocenění nárůstu jmění, spotřeby či jiného vydání. ZPPM vůbec neřeší otázku rozdílu mezi historickými pořizovacími cenami a nárůstem hodnoty v čase.

Podle našeho názoru je zcela zřejmé, že s úmyslem zdanit doposud nezdaněné příjmy může být na základě této koncepce ZPPM negativně postižena celá řada poplatníků, kteří své povinnosti vůči správci daně v minulosti plnili naprosto řádně, avšak vlivem různých okolností jsou vystaveni do pozice důkazní nouze. I pokud by se těmto poplatníkům podařilo skutečnosti ve výzvě správce daně prokázat, bude to pravděpodobně spojeno s vyčerpávajícím průběhem řízení a značnou administrativní a finanční zátěží. 

Protože se začátek roku 2016 teprve blíží, chtěli jsme vás s těmito skutečnostmi včas seznámit. Jsme přesvědčeni, že na vzniklou situaci je možné se připravit a co nejvíce tak omezit rizika plynoucí z těchto nových ustanovení ZDP. Rádi vám s vyhodnocením vaší konkrétní situace pomůžeme. Pokud budete mít zájem dozvědět se více podrobností o této problematice, obraťte se na nás.