Zelená kniha

Publikováno:
3. březen 2011
Autor:
  • Fučík & partneři

Politika v oblasti auditu: poučení z krize

Evropská komise vydává tzv. zelené knihy. Jsou to dokumenty, které mají podpořit debatu a nastartovat proces konzultací na evropské úrovni k určitému tématu. Zelená kniha obvykle prezentuje široké spektrum myšlenek a jejím posláním je zapojit zainteresované odborníky a organizace do diskuze o daném tématu a získat tak různé pohledy a názory na dané téma. Zelená kniha může být následována bílou knihou, která zpracovává získané názory a podněty z diskuze. Bílá kniha je oficiální sadou návrhů, které by měly být zabudovány do právního systému Evropské unie a jednotlivých států.

Ke konci loňského roku vydala Evropská komise zelenou knihu na téma „Politika v oblasti auditu: poučení z krize“. Evropská komise v ní konstatuje, že „skutečnost, že u velkého počtu bank byly za období od roku 2007 do roku 2009 odhaleny obrovské ztráty z pozic, které tyto banky vedly na svých rozvahových účtech i mimo ně, vyvolává nejen otázku, jak je možné, že auditoři vydali za uvedená období pro své klienty zprávy auditora bez jakýchkoli výhrad, ale zpochybňuje rovněž vhodnost či přiměřenost stávajícího právního rámce“. Reakcí Evropské komise je tato zelená kniha, která podporuje debatu o roli a rozsahu auditu.

Audit by se měl spolu s vládním dohledem a podnikovou správou a řízením stát klíčovým prvkem přispívajícím k finanční stabilitě, protože právě audit poskytuje ujištění o věrném a poctivém obrazu informací týkajících se finanční situace všech podniků. Toto ujištění má za úkol snížit riziko nesprávně vykázaných údajů, které, jak ukázala nedávná minulost, mohou způsobit velké ztráty nejen danému podniku, ale i celé společnosti. Podle Evropské komise je důsledný a nekompromisní audit klíčem ke znovuobnovení důvěry i důvěryhodnosti trhu.

Důležitou částí zelené knihy je vymezení role auditora. Evropská komise konstatuje, že auditor není povinen zajistit, aby auditované výkazy neobsahovaly žádné nesprávnosti. Auditor pouze poskytuje „přiměřené ujištění“ o tom, že účetní závěrka jako celek neobsahuje významné nesprávnosti. Auditoři vlastně minimalizují riziko, že by historické finanční informace vykázané v souladu s příslušným účetním rámcem byly „významně“ nesprávné. Podle Evropské komise se zákonem požadovaný audit postupem času přeměnil z věcného ověřování správnosti aktiv, pasiv, příjmů a výdajů v přístup založený na rizicích a cílem „přiměřeného ujištění“ se namísto záruky, že účetní závěrka poskytuje věrný a pravdivý obraz skutečnosti stalo spíše potvrzení toho, že účetní závěrka byla sestavena v souladu s příslušným rámcem účetního výkaznictví. Bankovní krize ukázala, že auditorské výroky by měly preferovat „podstatu před formou“. I Mezinárodní standardy účetního výkaznictví (IFRS) vycházejí ze zásady pravdivého a věrného zobrazení a podstaty před formou. „Záměrem Evropské komise je prověřit možnost „vrácení se zpět k základům“ se silným důrazem na věcné ověřování správnosti údajů v rozvaze a menší spoléhání na dodržování předpisů a fungování systémů, což jsou úkoly, za které by měl zůstat primárně odpovědný klient a které by měl mít na starosti především interní audit.“

Zajímavým tématem, které se v zelené knize také vyskytuje, je otázka vytvoření jednotného evropského trhu pro poskytování auditorských služeb. Podle Evropské komise vedly regulační předpisy na vnitrostátní, evropské a mezinárodní úrovni svou přílišnou složitostí k vytvoření bariér, které brání zejména malým a středním auditorským firmám působit přeshraničně. Dokument nastiňuje možnost vytvoření jednotného evropského trhu pro poskytování auditorských služeb, který by vycházel z posílené harmonizace a z „evropského pasu pro auditory“. Takovýto systém by podle Evropské komise mohl podnítit hospodářskou soutěž na trhu s audity velkých společností, protože by usnadnil rozvoj evropských auditorských sítí.

Zajímavý názor, který jistě bude zajímat mnoho firem, vyslovuje Evropská komise v oblasti povinných auditů malých a středních firem. Přestože je audit pro malé a střední podniky přínosem v tom smyslu, že posiluje důvěryhodnost jejich finančních informací, bývá označován za možný zdroj administrativní zátěže. V zelené knize je nastíněna možnost vytvoření specifického prostředí k provádění auditů malých a středních podniků. V tomto prostředí by mohl být povinný audit úplně zrušen nebo nahrazen novým typem povinné kontroly, který by byl lépe uzpůsoben malým a středním podnikům, např. „omezený audit“ nebo „povinná prověrka“.

Jak už bylo řečeno v úvodu, slouží zelená kniha zejména jako nástroj k vyvolání diskuze. Za Českou republiku se k této zelené knize vyjadřovala mimo jiné Komora auditorů České republiky (dále jen KAČR) nebo Česká národní banka (dále jen ČNB). Určitě stojí za zmínku, že názor KAČR a ČNB na zelenou knihu se podstatně liší. KAČR ji považuje za pozitivní snahu vyvolat diskuzi k předloženým tématům a oceňuje možnost vyjádřit vlastní názor. Také vítá, že zelená kniha zdůrazňuje význam auditu účetní závěrky pro stabilitu kapitálových trhů a finančních systémů. Naproti tomu ČNB se na zelenou knihu dívá spíše negativně. ČNB zastává názor, že tato zelená kniha pouze využívá finanční krizi jako záminku pro případnou novou regulaci.

V otázce jednotného evropského trhu pro poskytování auditorských služeb KAČR konstatuje, že v současné době není zvýšení příhraniční mobility žádoucí, protože by mohla být ohrožena kvalita auditů. Důvodem je nesplnění předpokladů pro fungování zvýšené příhraniční mobility. Mezi tyto předpoklady patří především sblížení členských států v oblasti obchodního a daňového práva a účetních standardů. Naproti tomu ČNB konstatuje, že nemá poznatky o tom, že by současný stav představoval problém v mobilitě auditorů.

K oblasti zjednodušení auditů pro malé a střední podniky se jak KAČR tak ČNB vyjadřují až překvapivě stručně. KAČR ve svém názoru považuje za vhodné zavedení „povinných prověrek“ pro společnosti, které dnes nepodléhají povinnému auditu. Důvodem pro zavedení této prověrky je fakt, že dle zkušeností není řada společností připravena na požadavky povinného auditu. Zavedení „povinné prověrky“ by je tak připravilo na požadavky povinného auditu, pokud v budoucnu splní podmínky pro povinný audit. KAČR nepovažuje nahrazení povinného auditu prověrkou pro některé společnosti za správný krok. ČNB pouze upozorňuje na rizika spojená s omezenými audity. Podle ní není jasné, jak by omezený audit probíhal a zda by tímto krokem nedošlo k prohloubení nesouladu mezi úlohou auditu a jeho vnímáním uživateli.

Dne 10. února 2011 Evropská komise uspořádala konferenci na vysoké úrovni, na níž byla tato zelená kniha projednána a na které byla se všemi zainteresovanými subjekty projednána hlavní zjištění této konzultace a posouzen další možný postup. Výsledky a případná následná opatření a návrhy oznámí Evropská komise v průběhu roku 2011. Po oznámení závěrů Vás o nich budeme informovat v některém z dalších čísel Finančního managera.

Autor: Fučík & partneři