Schwarz systém je fenomén, který jak to tak vypadá, straší státní pokladnu již od dob Sametové revoluce. Stát se proti fenoménu Schwarz systému snaží bojovat v nepravidelných intervalech po celou dobu fungujícího kapitalismu v České republice. Z naší povahy vyplývá, že jsme každý tak trochu živnostníkem, čemuž odpovídají i statistiky v počtu podnikatelů na celkový počet obyvatelstva. V České republice je prostě každý druhý či třetí občan podnikatelem. Tato skutečnost podle mého názoru však není na závadu, není potřeba proti ní bojovat. Jen je potřeba stanovit pevná pravidla hry, která budou všem jasná a kde stát nejenom, že tato jasná pravidla stanoví, ale bude kontrolovat jejich dodržování.

Pravidla stanovená máme. O tom, že ani zdaleka nejsou všem jasná, vypovídá právě probíhající novinářská kampaň. Z této kampaně nepřímo vyplývá, že od roku 2012 už Schwarz systém není možný, on ale nebyl zákonným postupem již před novelou V článcích, ve kterých se v novinách dočítáte o Schwarz systému se sice mluví o změně pravidel, nicméně již málo se zde mluví o tom, že se jedná spíše o kosmetickou změnu v zákoníku práce, kde došlo k upřesnění definice tzv. „základního pracovněprávního vztahu“, v rámci kterého může být závislá práce podle zákoníku práce zaměstnancem pro zaměstnavatele výlučně vykonávána. O tom, že se nejedná o žádnou zásadní změnu, hovoří i důvodová zpráva, která doplněním slova „základní“ považuje za zpřesňující ustanovení zákoníku práce. V souvislosti s novelou se objevila zpráva, že Ministerstvo práce vyškolilo za evropské peníze 350 inspektorů k tomu, aby kontrolovali podniky, zda neporušují zásady zaměstnávání podle zákoníku práce a aby odhalili tzv. nelegální či nezákonnou práci. Změnou od roku 2012, která je však významná, a která pomohla novinářům vyvolat zájem o Schwarz systém, bylo zvýšení maximální výše pokuty až na 10 mil Kč pro zaměstnavatele a možnost udělení pokuty i zaměstnanci až do výše 100 tis Kč. Protože podle statistik má skoro každá rodina v Čechách alespoň jednoho podnikatele, mají novináři o čem psát a poradci mají o čem radit.

Schwarz systém však nemůžeme posuzovat pouze z pohledu zákoníku práce, resp. zákona o zaměstnanosti, ale především z pohledu obchodního zákoníku, z pohledu zákona o dani z příjmů a z pohledu zákona o pojistném na sociálním a zdravotním zabezpečení. Jen na okraj dodávám, že v těchto zákonech nedošlo k žádné změně, přičemž možnost daňových doměrků a především pak doměrků sociálního a zdravotního pojištění je nepochybně mnohem lepší nástroj v rukách státu, kde je možné trestat podniky za protizákonný postup.

Kde je tedy hranice mezi závislou a nezávislou činností, kde je hranice mezi skrytým zaměstnancem a efektivním dodavatelem? Odpověď na tuto otázku nelze dát podle žádné šablony. Je nutné pochopit celou situaci, zjistit názory všech zúčastněných subjektů - i dodavatele i firmy, pro kterou dodavatel pracuje, zjistit okolnosti uzavřeného smluvního vztahu, zjistit vůli obou stran a posoudit, zda se jedná o činnost závislou, vykonávanou podle pokynů zaměstnavatele či zda se jedná o činnost nezávislou provozovanou podnikatelem soustavně, samostatně, na vlastní jméno, na vlastní zodpovědnost a za účelem dosažení zisku. Mimo jiné toto je 5 základních atributů, kterými § 2 obchodního zákoníku definuje pojem „podnikání“. A protože jak všichni víme, v daňových předpisech platí skutečný obsah právního úkonu, nikoliv formálně správně podepsaná smlouva, dá se říci, že zde leží klíč k odpovědi na otázku, kde končí podnikání a začíná zaměstnání.

Judikatura řešila v minulosti několik kauz dotýkajících se problematiky Schwarz systému, a to jak ve prospěch, tak i v neprospěch daňového poplatníka. Ze všech kauz vyplývá, že soudci vždy posuzovali obsah dodávané činnosti, posuzovali závislost a nezávislost živnostníka, jeho odpovědnost, rizika a především jeho samostatnost. Samostatnost je asi základní kritérium, které odlišuje pracovněprávní vztah od vztahu obchodněprávního. A protože nelze samostatnost jednoznačně definovat, nelze ani zákonem předepsat, které jednání už je a které není samostatné. Z tohoto důvodu bude Schwarz systém vždy vyvolávat rozpory mezi státem a poplatníkem, a to do té doby, dokud daňový režim živnostníků bude tak výrazně výhodnější oproti daňovému režimu zaměstnanců. A vzhledem k tomu, že už po revoluci jsme se rozhodli, že chceme podporovat podnikatele a podnikání, a to včetně těch drobných podnikatelů, což považuji za správné, budeme řešit problém Schwarz systému i nadále.

Problém je v tom, že existuje hodně podnikatelských subjektů, které výhody Schwarz systému zneužívají. Tady je na státu, aby je odhalil a potrestal. Pokud se jim tato skutečnost nebude líbit, vytvoří se judikatura, která nás dovede k jednoznačné odpovědi na otázku, kde končí závislá činnost a začíná podnikání. Myslím, že v současně platných zákonech s pomocí existující judikatury lze už dnes odpověď na tuto otázku odvodit poměrně spolehlivě.