GT News

Daně, účetnictví, právo a nejen to. Všechny klíčové novinky pro váš byznys.

Marek Toráč | Vladimír Toráč | 24. Ledna 2023

Práce na dálku a její dopady na sociální zabezpečení zaměstnanců

Sdílet článek:

Omezení volného pohybu osob zapříčiněné pandemií covid-19 zasáhlo prakticky všechny státy světa a mělo dopady i na postupy jinak používané pro aplikaci koordinačních nařízení EU. Z tohoto důvodu se všechny členské státy dohodly na tom, jak dočasně posuzovat práci na dálku (telework) v přeshraniční situaci. Komise pro koordinaci sociálního zabezpečení vydala v květnu 2020 pokyn, podle kterého by dočasná změna výkonu činnosti v jiném členském státě, než je obvyklý členský stát zaměstnání, kvůli pandemii covid-19 nevedla ke změně použitelných právních předpisů sociálního zabezpečení. Od 1. července 2022 se tento pokyn vztahuje již pouze na přeshraniční pracovníky, a to do 31. prosince 2022.

Správní komise dále publikovala doporučení, které obsahuje nóta AC 125/22 REV2 pro telework.  Tato nóta upravuje současné postupy při určení státu, ve kterém bude dotyčný zaměstnanec pojištěn, a to dle nařízení č. 883/2004 o koordinaci sociálního zabezpečení.

Co je práce na dálku?

Definice přeshraniční práce na dálku (telework):

  • práce vykonávaná mimo provozovnu zaměstnavatele nebo provozovnu, kde je obvykle vykonávána stejná práce;
  • práce vykonávaná v jiném členském státě, než ve kterém se nachází provozovna zaměstnavatele nebo provozovna OSVČ;
  • pomocí informačních technologií pracovník zůstává ve spojení s pracovním prostředím zaměstnavatele nebo podniku, jakož i se zainteresovanými stranami/klienty, za účelem plnění jeho úkolů uložených zaměstnavatelem nebo klienty, jde-li o OSVČ.

Podstatné je, že tato definice zahrnuje pouze takovou práci vykonávanou na dálku, která je stejná jako práce vykonávaná v prostorách zaměstnavatele, resp. podniku. V případě zaměstnání se práce na dálku vždy uplatňuje na základě dohody mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem v souladu s vnitrostátním právem.

I když se nóta zaměřuje pouze na zaměstnance, upřesňuje Česká správa sociálního zabezpečení (dále jen „ČSSZ“), že se doporučené postupy uplatní i na OSVČ dle adekvátních článků nařízení.

Aby nedocházelo k diskriminaci pracovníků dle jejich příslušnosti k systému sociálního zabezpečení určitého státu, byl nyní zveřejněn materiál pro správnou aplikaci jednotlivých ustanovení:

Vyslání

  • V případě, že je pracovník vyslán do zahraničí vykonat jednorázovou a dočasnou pracovní činnost, vztahuje se na něj článek 12 nařízení EU. Zaměstnanec je po dobu 24 měsíců účasten v systému sociálního zabezpečení vysílajícího státu (pokud jsou splněny veškeré ostatní podmínky stanovené v článku 12).

Příklad:

  • Zaměstnanec s bydlištěm na území ČR pracuje v sídle svého rakouského zaměstnavatele, následně uzavře se zaměstnavatelem dohodu, že po dobu náhle vzniklé potřeby (dříve např. kvůli vládním opatření v důsledku onemocnění covid-19) bude zaměstnanec pracovat z domova. Po dobu práce na dálku z místa bydliště v ČR bude zaměstnanec nadále podléhat rakouským právním předpisům dle článku 12, pokud budou splněny všechny podmínky pro aplikaci (práce bude vykonávána jménem rakouského zaměstnavatele atd).

Souběh činností

  • Pokud zaměstnanec vykonává práci pro zaměstnavatele ve více než jednom členském státě, použije se na tuto situaci článek 13 nařízení EU. Pokyn komise doporučuje institucím členských států flexibilnější přístup při aplikaci čl. 13, zejména pokud jde o výklad podstatné části činnosti ve státě bydliště.
  • V případě, kdy zaměstnanec nevykonává podstatnou část práce ve státě svého bydliště (pracovní doba a odměna připadající na práci na dálku ve státě bydliště je méně než 25 % celkového výkonu činnosti), je možné uplatnit právní předpisy státu sídla zaměstnavatele dle čl. 13 nařízení EU.

Příklad:

  • Zaměstnanec má bydliště v ČR a pracuje pro rakouského zaměstnavatele. Práci vykonává částečně na pracovišti zaměstnavatele na území Rakouska a částečně na dálku ze svého bydliště na území ČR. Předpokládaný rozsah výkonu činnosti na území ČR pro práci na dálku je více než 25 % pracovní doby a odměny.

Podle standardních pravidel pro určení čl. 13 má zaměstnanec podléhat právním předpisům ČR, kde vykonává činnost na dálku v podstatném rozsahu. V zájmu zachování právní jistoty migrujících pracovníků a jejich zaměstnavatelů se lze v tomto případě dovolávat flexibilního přístupu podle nóty AC 122/25 REV2 a požádat o výjimku z příslušnosti k právním předpisům členského státu bydliště podle čl. 16. Žádost o výjimku musí být v zájmu migrující osoby a podává se u příslušné instituce členského státu, jehož právním předpisům si osoba přeje podléhat.