Dlouhodobý finanční majetek

Zákonná úprava

DFM je v České republice upraven zejména v § 24 - § 30, zákona o účetnictví (dále jen „zákon"). V této části se zákon podrobněji věnuje oceňování DFM k datu pořízení a k bilančnímu dni a dále inventarizaci. Dalším důležitým právním předpisem je vyhláška č. 500/2002 Sb. (dále jen „vyhláška"), kde jsou v § 8 identifikovány konkrétní typy DFM, § 48 vymezuje náklady související s pořízením cenných papírů a podílů a v § 51 - § 53 nalezneme postupy účetního zachycení oceňovacích rozdílů při uplatnění reálné hodnoty a ocenění ekvivalencí u cenných papírů a podílů. S ohledem na specifickou povahu DFM je tomuto majetku věnován i samostatný účetní standard č. 014 – Dlouhodobý finanční majetek, jenž úzce souvisí se standardem č. 008 - Operace s cennými papíry a podíly.

Obsahové vymezení DFM

Nejdříve si objasníme, co se skrývá pod jednotlivými položkami DFM. Aby mohl být cenný papír nebo podíl zařazen do DFM, musí být záměrem účetní jednotky jeho dlouhodobá držba. Zpravidla jde o dobu delší než jeden rok. Pokud jde o akcie či podíly, které zachycuje ve své rozvaze investor mající rozhodující vliv v jiné účetní jednotce (je většinovým společníkem či akcionářem) jedná se o Podíly v ovládané osobě. Rozhodujícím vlivem je dispozice s alespoň 40 % hlasovacích práv, pokud stejným nebo vyšším podílem nenakládá jiná osoba. Takový vliv zpravidla zakládá možnost jmenovat a odvolávat členy statutárních a dozorčích orgánů a přijímat důležitá rozhodnutí týkající se činnosti ovládané účetní jednotky. Další složkou DFM jsou Podíly v účetních jednotkách pod podstatným vlivem. Zde se v účetnictví zachycují majetkové cenné papíry a podíly v případech, kdy investor disponuje alespoň 20 % hlasovacích práv v jiné účetní jednotce, ale nemá v ní rozhodující vliv. Nesplňují-li majetkové cenné papíry nebo podíly ani jednu z výše uvedených vlastností, je o něm účtováno v položce Ostatní dlouhodobé cenné papíry a podíly (realizovatelné). V tomto případě disponuje investor méně než 20 % hlasovacích práv. Motivem pro jejich pořízení bývá dividenda nebo podíl na zisku. V průběhu činnosti podniků běžně dochází ke vzájemným půjčkám mezi ovládanou a ovládající osobou nebo ovládanými osobami navzájem. K těmto účelům je určena položka Zápůjčky a úvěry - ovládaná nebo ovládající osoba, podstatný vliv. Poslední důležitou složkou DFM je Jiný dlouhodobý finanční majetek, kde se účtuje o podílech, které nepatří ani do jedné z předchozích položek, o dlužných cenných papírech, u nichž je záměrem účetní jednotky držet je do splatnosti nebo v okamžiku pořízení neví, jak s nimi dále naloží. Typickým příkladem jsou směnky, dluhopisy s pevnou úrokovou sazbou nebo dluhopisy s výnosem stanoveným jako rozdíl mezi jmenovitou hodnotou a nižším emisním kurzem (dluhopis s diskontem). Vykazují se zde i drahé kovy a kameny, pokud nejsou zachyceny v položce zásob nebo v dlouhodobém hmotném majetku.

DFM podléhá fyzické inventuře (v případě listinných cenných papírů) nebo dokladové inventuře (u zaknihovaných cenných papírů a veškerých podílů). V případě, že chybí cenný papír, uvede se úbytek na analytickém účtu „cenné papíry v umořovacím řízení". Po skončení řízení se cenný papír odúčtuje na manka a škody.

Oceňování

Stejně jako u ostatní položek aktiv a závazků je i u DFM nutné řešit problém ocenění, a to minimálně ke dni pořízení a k bilančnímu dni, popř. ke dni zániku. Ocenění k datu pořízení je závislé na způsobu pořízení cenného papíru nebo podílu. Nejčastěji dochází k pořízení nákupem, přičemž oceňovací základnou je pořizovací cena, která se skládá z ceny pořízení a vedlejších nákladů spojených s pořízením (typickým příkladem jsou poplatky burze, provize makléřům a obchodníkům apod.). Obě složky pořizovací ceny se sledují na účtu „pořizovaný dlouhodobý finanční majetek" a po zařazení majetku do užívání se z něho odúčtují na příslušný majetkový účet DFM. Naopak součástí pořizovací ceny nejsou úroky z úvěrů přijatých za účelem pořízení cenných papírů a podílů a náklady spojené s jejich držbou. U bezúplatně nabytých cenných papírů a podílů je nutné doložit ocenění dle posudku znalce a vychází se z tzv. reprodukční pořizovací ceny. Stejně se postupuje v případě, že by byl cenný papír nebo podíl vložen formou nepeněžitého vkladu do základního kapitálu podniku.

Vyhláška a zákon také počítají se situací, kdy podnik nabude cenné papíry a podíly jako protihodnotu za nepeněžitý vklad vložený do jiné obchodní korporace. Tyto papíry a podíly ocení vkladatel zůstatkovou hodnotou nepeněžitého vkladu. Pokud by však účetní cena vkladu dosáhla záporných hodnot, ocení se cenné papíry a podíly nulou (evidují se v podrozvaze) a rozdíl se zaúčtuje do výnosů.

Při ocenění k bilančnímu dni se využívá další oceňovací báze, tzv. reálná hodnota, která je definována zákonem. Na reálnou hodnotu se přeceňují cenné papíry kromě těch, které jsou drženy do splatnosti a nejsou určeny k obchodování, dále dluhopisy pořízené v primárních emisích neurčených k obchodování, cenné papíry představující účast v ovládané osobě (rozhodující vliv) nebo v osobě pod podstatným vlivem a cenné papíry emitované účetní jednotkou. Pokud nelze zjistit reálnou hodnotu cenného papíru představujícího rozhodující nebo podstatný vliv, stanoví se výše ocenění pomocí metody ekvivalence. Majetková účast je v těchto případech oceněna pořizovací cenou, která se k bilančnímu dni upravuje o podíl investora na vlastním kapitálu (čistých aktivech) společnosti, v níž má investor podíl. Je-li tento podíl záporný například vlivem vysokých ztrát ovládané účetní jednotky a vlastní kapitál je záporný, ocení se majetková účast nulou a eviduje se v podrozvaze. Prakticky se přecenění provádí prostřednictvím účtů cenných papírů a podílů proti „fondu z přecenění" (oceňovací rozdíly z přecenění majetku a závazků), který je součástí vlastního kapitálu. Při prodeji a dalších úbytcích se fond zruší souvztažně s analytickým účtem daného majetku.

Změna reálné hodnoty majetkových i dluhových cenných papírů určených k obchodování se účtuje výsledkově, tedy do finančních nákladů nebo výnosů proti příslušnému účtu finančního majetku. Dluhové cenné papíry se nepřeceňují na reálnou hodnotu, pouze se účtuje o úrokových výnosech. Jak již bylo zmíněno výše, případné dočasné snížení hodnoty se vyjadřuje také prostřednictvím opravné položky k DFM.

Modely oceňování DFM lze nalézt také v Mezinárodních účetních standardech a standardech finančního výkaznictví IAS/IFRS (dále jen „standardy"). Ty jsou v současné době jedním z významných nástrojů celosvětové harmonizace finančního výkaznictví. K bilančnímu dni dochází k přeceňování tohoto majetku na tzv. „fair value". Standardy jí definují jako cenu, která by mohla být ke dni ocenění obdržena při prodeji aktiva při běžné transakci mezi účastníky trhu. Rozdíly z přecenění jsou zachyceny buď do vlastního kapitálu, nebo do výsledku hospodaření, v závislosti na tom, o jaký druh DFM jde a podle kterého standardu se v daném případě postupuje. Rozdíl oproti české úpravě nastává při přeceňování s dopadem do vlastního kapitálu do tzv. ostatního úplného výsledku (other comprehensive income). Ten je podle standardů součástí rozšířené výsledovky podávající komplexnější pohled na výkonnost účetní jednotky.

Daňové dopady prodeje cenných papírů

Obchodování s cennými papíry má samozřejmě také daňové dopady. Zejména u fyzických osob došlo od 1. ledna 2014 ke změnám v zákoně o daních z příjmů. Aby byly příjmy z prodeje cenných papírů osvobozeny od daně z příjmů, musí být splněn časový test. Ten je splněn tehdy, pokud od nabytí do prodeje uplynuly alespoň 3 roky. Toto pravidlo se vztahuje na cenné papíry nabyté po 1. lednu 2014. Do roku 2013 časový test hovořil o 6 měsíční lhůtě. U společníků vlastnících významnější podíl ve společnosti se časový test zkrátil z původních 5 let také na 3 roky. Došlo tedy ke sjednocení lhůty pro osvobození. Jestliže poplatník prodá cenné papíry do tří let od nabytí, bude příjem z prodeje také osvobozen, ale jen nepřesáhne-li částku 100 tis. Kč. Překročení hranice 100 tis. Kč zakládá poplatníkovi povinnost podat daňové přiznání i v případech, kdy dosáhne celkově ztráty z prodeje (nabývací cena je vyšší než příjem z prodeje). Z uvedeného je patrné, že uvedená hranice představuje skutečně dosažený příjem, nejde o rozdíl mezi prodejní cenou a cenou nabývací. Nový občanský zákoník již nerozlišuje cenné papíry zaknihované a listinné - za cenný papír považuje jen listinné cenné papíry. Na tuto skutečnost reagoval zákon o daních z příjmů, v němž je uvedeno, že je aplikován i na zaknihované cenné papíry.

Vlastníkovi obvykle plynou z držby cenného papíru příjmy z titulu dividend, podílů na zisku či úroků - ty jsou mu vypláceny v čisté výši po zdanění srážkovou daní. V současné době činí srážková daň 15 % a odvádí ji ten, kdo dividendu, podíl na zisku nebo úrok vyplácí (podrobněji § 8, zákona o daních z příjmů). V praxi může nastat situace, kdy společnost vyplácí dividendu snížením základního kapitálu, popř. emisního ážia. V takovém případě je vyplacena v hrubé výši a akcionář ji musí zahrnout do svého daňového přiznání a zdanit ji. Prodává-li fyzická osoba různé druhy cenných papírů a dosahuje z každého z nich různých příjmů, např. z jednoho má zisk a z druhého ztrátu, pak je možné tyto transakce vzájemně kompenzovat a vykázat celkově buď kladný dílčí základ daně z kapitálového majetku, nebo nulu (je-li dílčí základ záporný). Případná ztráta nelze převádět mezi zdaňovacími obdobími a uplatňovat ji v dalších letech.

Závěr

Dnešním článkem jsme uzavřeli poměrně obsáhlou oblast dlouhodobého majetku a popsali jsme blíže specifika DFM, zejména možnost přeceňovat tento majetek směrem nahoru, což naše předpisy u jiných typů aktiv neumožňují. Zmíněny byly i daňové dopady transakcí s cennými papíry. V dalších číslech Newsletteru rozebereme zbývající položky aktiv, tedy oběžná aktiva a časové rozlišení.