U daňového subjektu společnosti s ručením omezeným bylo po přezkoumání přiznání k dani z přidané hodnoty správcem daně za zdaňovací období 4. čtvrtletí 2009 zahájeno vytýkací řízení z důvodu opakovaného uplatňování nadměrného odpočtu. Předmětem činnosti společnosti byla výroba potravinových a kosmetických výrobků.

Daňový subjekt v průběhu vytýkacího řízení na výzvu správce daně postupně předkládal důkazní prostředky a podal správci daně i vysvětlení ústně do protokolu. Správce daně vyhodnotil předložené důkazní prostředky a ústní sdělení tak, že daňový subjekt použil zdanitelná plnění uvedená na daňových dokladech pro svou ekonomickou činnost v souladu s ustanovením § 72 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty (dále „ZDPH“).

Předmětem sporu se správcem daně se však stal doklad, na základě kterého si daňový subjekt uplatnil nárok na odpočet daně ve výši základu daně 5 899 tis. Kč a daně v základní sazbě 1 121 tis. Kč za zdanitelného plnění: „Fakturace na základě Smlouvy o převodu ocenitelných práv ke knize“. Doklad byl vystaven dodavatelem v likvidaci.

Dle sdělení daňového subjektu do protokolu nebylo zdanitelné plnění uskutečněno z důvodu storna dokladu likvidátorem v důsledku likvidace dodavatelské společnosti, a proto odpočet nebyl uznán.

Jak si to vykládat? V tomto případě hodně záleží na konkrétních okolnostech případu, a proč ke stornu dokladu likvidátorem společnosti došlo. Pokud ke stornu dokladu došlo např. z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy nebo smlouvě chyběly některé náležitosti (tedy k převodu práva nikdy fakticky nemohlo dojít) lze se domnívat, že postup správce daně byl oprávněný. Pokud ale došlo k situaci, kdy dohodou smluvních stran došlo ke zrušení smlouvy, pak šlo využít možnost vystavení daňového dobropisu společností v likvidaci podle § 42 odst. 1 písm. a) ZDPH a následně by si daňový subjekt snížil nárok na odpočet v řádném daňovém přiznání.

V případě, že Vás toto téma zaujalo, jsme Vám k dispozici a rádi Vám podáme podrobnější informace.