Nejvyšší správní soud (dále NSS) řešil kasační stížnost mezi žalobkyní (ADL PRANA s.r.o.) a žalovaným (Odvolací finanční ředitelství) ve věci doměření daně z příjmů fyzické osoby ze závislé činnosti. Doměření daně proběhlo z důvodu nedostatečných důkazů k výši hrubé mzdy zaměstnanců poté, co správci daně vznikly pochybnosti při porovnávání pracovních smluv a vykázaných pracovních hodin.

Žalobkyně předložila správci daně mzdové listy za 18 zaměstnanců. Ve většině případů byl v pracovní smlouvě sjednán výkon práce na částečný úvazek a úměrně tomu byla sjednána i výše mzdy, která se v průběhu času na základě dodatků měnila a měnil se i režim zaměstnání. U žádného prohlášení poplatníka daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti nebyla vyplněna kolonka „podle § 35ba odst. 1 písm. a) a § 35 písm. d) zákona o daních z příjmu uplatňuji základní slevu na poplatníka“.

Správce daně tyto předložené dokumenty zpochybnil a poukázal na konkrétní rozpory ve výkazech odpracovaných hodin ve mzdových listech, na sjednanou výši odměny a sjednaný rozsah práce. Žalobkyně poté předložila upravené výkazy docházky a mzdové listy, vyplněné ručně. Přestože šlo o různé zaměstnance, písmo se městskému soudu jevilo jako jednotné.

Je nesporné, že žalobkyně disponovala podklady, které vykazovaly vážné nedostatky. Tyto nedostatky jsou podrobně popsány ve zprávě o daňové kontrole, v rozhodnutích žalovaného i v napadeném rozsudku. Stěžovatelce jsou tyto hrubé nedostatky známy a ani je nerozporuje.

Vzhledem k tomu, že NSS shledal kasační stížnost nedůvodnou, zamítl ji za podmínek vyplývajících z § 110 odst. 1 in fine s. ř. s.

Autor: Roman Burnus, Marek Toráč