Správa daní - daňový řád

Daňová správa představuje složitý komplex interakcí a právních vztahů mezi správcem daně a dalšími zúčastněnými subjekty. K nim patříte především Vy - daňové subjekty při výkonu Vašich podnikatelských rozhodnutí, jejichž důsledky není možné vždy předem zaručeně předvídat. Tento komplex je souhrn veřejnoprávních vztahů, charakteristických asymetrií a nerovností kladenou ve Váš neprospěch. Nadřazenost orgánu veřejné moci umožňuje správcům daně rozhodovat o Vašich subjektivních právech a povinnostech, proto je víc než důležité, abyste stejnou silou a schopností, správně strategicky rozhodovat a takticky se ve sporu pohybovat, disponovali také Vy. Vaše základní ochrana spočívá v aplikaci procesního pravidla „secundum et intra legem“ (chování na základě a v mezích zákon).

Meze těchto interakci jsou tak vymezené zákonem a dle ústavní právní normy jste oprávněni činit všechno, co Vám zákon nezakazuje a nemůžete být nuceni činit to, co samotný zákon neukládá. Podstatná je proto znalost Vašich možností a hranic. Klíčovým zdrojem regulace vzájemných právních vztahů mezi daňovými subjekty a správci daní je daňový řád. Kogentnost jeho právních norem nepřipouští možnost odchylky od právní dispozice a možné úkony, stejně jako jejich charakter je striktně správci daně předurčen. Ochranu a vítězství v daňových litigacích je tak možné předpokládat jenom se znalostí právních předpisů, adekvátní soudní judikatury a schopnosti aplikovat daňové právní normy tak, aby řešení bylo výhodné a vedlo k Vaší spokojenosti. Jsme připraveni zabezpečit rovnost v této interakci a odstraňovat tak překážky v rozvoji Vašeho podnikání.

Základní zásady správy daní

• zásada zákonnosti
• zásada legální licence
• zásada zdrženlivosti a přiměřenosti
• zásada procesní rovnosti
• zásada spolupráce
• zásada poučovací
• zásada vstřícnosti a slušnosti
• zásada rychlosti a hospodárnosti
• zásada volného hodnocení důkazů
• zásada legitimního očekávání
• zásada materiální pravdy (Zákon o správě daní a poplatků § 2, odst. 7 – zastřený právní úkon)
• zásada neveřejnosti
• zásada shromažďování osobních údajů

Řízení

Jak bylo výše řečeno, správa daní je postup, který je stanovený zákonem, vede ke správnému stanovení daně. Správa daně probíhá vždy v rámci tzv. řízení. Základní řízení je daňové řízení, jehož účel je shodný s cílem správy daní. Předmětem řízení je vždy konkrétní vyměřovaná daň. Daňové řízení je souhrnem postupů a dílčích řízení vedoucích ke správnému zjištění a stanovení daně a zabezpečení její úhrady. Cíl daňového řízení je tedy shodný s cílem správy daně. Daňové řízení má tři dílčí řízení, a to v rovině nalézací, v rovině platební a v rovině mimořádných opravných a rozhodčích prostředků. Vedle daňového řízení existují i jiná řízení, jako např. řízení registrační, řízení o vydání závazného posouzení, odvolací řízení, vyměřovací nebo doměřovací řízení, v rámci kterého je doměřována pokuta nebo penále.

Postup

Postupem se rozumí postup správce daně vedoucí k základnímu cíli správy daní, tedy ke správnému vyměření a zjištění daně. Správce daně se, na rozdíl od daňového subjektu, musí řídit postupy, které mu vymezuje zákon.

Mezi základní postupy patří:

• vyhledávací činnost,
• vysvětlení,
• místní šetření,
• zajištění věci a její propadnutí,
• postup k odstranění pochybností (POP),
• daňová kontrola

Více informací naleznete v PDF brožuře „Správa daní aneb Jak jednat s finančním úřadem“, kterou si můžete stáhnout ZDE.

Další informace

Odborné články k tématu