Zvýšení minimální mzdy a jeho dopady

Publikováno:
26. leden 2019
Autor:
  • Šárka Veselá

Na zasedání vlády ČR bylo 20. listopadu 2018 přijato nařízení č. 567/2006 Sb., kterým dochází k očekávané změně základní sazby minimální mzdy. Nejnižší přípustná částka odměny za práci v pracovněprávním vztahu se s účinností od 1. ledna 2019 zvýšila na 13 350 Kč za měsíc, resp. na 79,80 Kč za hodinu.  

Základní sazba minimální mzdy stanovená nařízením vlády ČR je určená pro týdenní pracovní dobu 40 hodin a vztahuje se na všechny zaměstnance v pracovním poměru, jako i zaměstnance v právním vztahu založeném dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr. V případě zaměstnanců odměňovaných měsíční mzdou, kteří mají sjednanou kratší pracovní dobu nebo kteří v daném kalendářním měsíci neodpracovali příslušnou pracovní dobu odpovídající stanovené týdenní pracovní době, se výše minimální mzdy snižuje přímo úměrně odpracované době. Na výši minimální mzdy nemá vliv délka pracovního poměru uvedená v kontraktu se zaměstnavatelem, ani souběh pracovních poměrů, tj. v každém pracovním vztahu vzniká nárok na minimální mzdu samostatně. 

V případě, kdy v praxi nastane situace, že mzda, plat nebo odměna z dohody v kalendářním měsíci nedosáhne výši minimální mzdy, zaměstnavatel je povinný poskytnout zaměstnanci doplatek, a to bez ohledu na to, jestli nižší výkonnost zaměstnance byla zapříčiněná jeho vlastním zaviněním či nikoliv. Do dosažené mzdy, jejíž výše se posuzuje v souvislosti s případným vznikem nároku na doplatek, se zahrnují všechna mzdová plnění s výjimkou mzdy za práce přesčas, příplatku za práci ve svátek, o víkendu, za noční práci, práci ve ztíženém pracovním prostředí, náhrady mzdy, odstupného, cestovních náhrad či odměny za pracovní pohotovost.  

Nařízením vlády je kromě minimální mzdy v závislosti na charakteru prací, její složitosti, odpovědnosti a namáhavosti při její výkonu stanovených i 8 skupin, kterým je přirazená nejnižší úroveň zaručené mzdy. Hodnota těchto zaručených mezd pro stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin činí pro rok 2019:  

Zvýšení_minimální_mzdy_a_je.png

Zvýšení minimální mzdy nemá vliv pouze na zaměstnavatele, jehož povinností je vyplácet zaměstnancům mzdu minimálně ve výši 13 350 Kč měsíčně, ale současně má dopad na řadu údajů důležitých pro daňové a jiné odvodové povinnosti. Dle zákona o daních z příjmů má výše sazby minimální mzdy v některých případech vliv na celkovou výši daňové povinnosti, kterou je poplatník povinen přiznat a odvést na finanční úřad. Uvedené se týká například příjmů, které v průběhu zdaňovacího období poplatník pravidelně obdrží ve formě důchodu nebo penze. Přijatá částka, kterou poplatník v daném zdaňovacím období nezdaňuje, je stanovená v závislosti na výši minimální mzdy. Od daně je z úhrnu těchto příjmů osvobozená částka, která nepřekročí 36násobek minimální mzdy, tj. v roce 2019 jsou od daně z příjmů osvobozeny pravidelně vyplácené důchody do výše 480 600 Kč (40 050 Kč měsíčně).  

Zvýšení minimální mzdy se promítá taky do oblasti daňových slev a zvýhodnění. Přijatá změna ovlivňuje možnost rodičů obdržet daňové zvýhodnění ve formě daňového bonusu na dítě. Se zvýšením minimální mzdy se úměrně zvedá i stanovený limit pro možnost získání daňového bonusu. V průběhu roku 2019 má na daňový bonus nárok ten poplatník, jehož příjmy ve zdaňovacím období dosáhly alespoň 6násobku minimální mzdy, tj. rodič s ročními příjmy přesahujícími 80 100 Kč. Zde je nutné poznamenat, že do těchto příjmů se v současnosti zahrnují jen zdanitelné příjmy ze závislé či samostatné činnosti, tj. aktivní příjmy poplatníka. 

Sazba minimální mzdy ovlivňuje dále i maximální možnou výši slevy za umístění dítěte čili tzv. školkovné, které si je poplatník oprávněn v roce 2019 uplatnit. Výše slevy za umístění dítěte odpovídá výši výdajů poplatníkem prokazatelně vynaložených za umístění vyživovaného dítěte v předškolním zařízení, maximálně však do výše stanovené minimální mzdy za každé vyživované dítě.  

Hranice minimální mzdy ovlivňuje mimo jiné i příjmy zdravotních pojišťoven, a to z toho důvodu, že s nárůstem minimální mzdy se zvyšují také minimální odvody na pojistném na zdravotní pojištění za zaměstnance i osoby bez zdanitelných příjmů. Osoby bez zdanitelných příjmů obecně po celý kalendářní měsíc nevykonávají výdělečnou činnost, tj. zaměstnání nebo samostatně výdělečnou činnost, ale současně nesplňují podmínky pro tzv. státní pojištěnce, za které hradí minimální pojistné stát. K těmto osobám se nejčastěji řadí vysokoškoláci starší 26 let, občané vyřazení z evidence na úřadu práce, lidé žijící pouze z pasivních příjmů nebo také ženy v domácnosti, pokud se nepečují o dítě/děti do zákonem stanoveného věku. V případě osob bez zdanitelných příjmů je minimální mzda pro účely zdravotního pojištění jejich vyměřovacím základem a v roce 2019 jsou v důsledku jejího navýšení povinné odvádět zdravotním pojišťovnám měsíčně 1 803 Kč, tj. 13,5 % z 13 350 Kč. Současně je nutné tento minimální odvod vždy alespoň jednou dodržet, například jedná-li se o zaměstnance, který pracuje na zkrácený úvazek za nižší než minimální mzdu, nebo zaměstnance na neplaceném volnu. Takový zaměstnanec by měl svému zaměstnavateli doložit, že například u jiného zaměstnavatele je minimální odvod na pojistné dodržen.  

Další nepřímý důsledek zvýšení minimální mzdy je možné zaznamenat i u osob evidovaných na úřadě práce, kteří si mohou přivydělávat do maximálně 6 675 Kč, čili do poloviny výše minimální mzdy. 

V souvislosti se stanovením minimální mzdy je důležité připomenout, že součástí připravované novelizace zákoníku práce, jejíž účinnost měla původně nastat 1. července 2019, je návrh zavést nový pevný mechanismus valorizace minimální mzdy a stanovit podmínky pro vymezení nejnižších úrovní zaručených mezd. Valorizační mechanismus by měl být nastaven způsobem, kdy nárůstem průměrné mzdy bude současně docházet k pravidelnému zvyšování mzdy minimální. 

Autoři: Soňa Hanigovská a Šárka Veselá

Autor: Šárka Veselá