Změny ve lhůtě pro stanovení daně při vykazování a uplatňování daňové ztráty a posuzování běhu této lhůty

Publikováno:
15. prosinec 2020
Obor:

Finanční správa v návaznosti na rozhodovací činnost Nejvyššího správního soudu, a to rozsudky č.j. 8 Afs 58/2019-48 ze dne 13. 5. 2020, č.j. 2 Afs 388/2019-70 ze dne 18. 6. 2020 týkající se tzv. „řetězení daňových ztrát“ a na rozsudky č.j. 9 Afs 81/2020-40 ze dne 2. 7. 2020 a č.j. 4 Afs 101/2020-41 ze dne   17. 7. 2020 vztahující se k posuzování běhu prekluzivní lhůty a změny jejího běhu, přizpůsobilo svou rozhodovací praxi při určení lhůty pro stanovení daně dle § 38r odst. 2 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“) a posuzování běhu prekluzivní lhůty.

Z důvodu právní jistoty poplatníků Generální finanční ředitelství vydalo pod č.j. 66358/20/7100-40110-207203 „INFORMACI k určení lhůty pro stanovení daně (prekluzivní lhůty) při vykazování a uplatňování daňové ztráty a posuzování běhu této lhůty a změny jejího běhu v návaznosti na rozsudky Nejvyššího správního soudu.“, jíž informuje o nové správní praxi, podle které:

  • Pro určení běhu prekluzivní lhůty se každá daňová ztráta posuzuje samostatně; tedy „novější“ daňová ztráta neovlivní lhůtu pro stanovení daně za zdaňovací období v němž vznikla nebo mohla být uplatňována „starší“ daňová ztráta.
  • V případě zdaňovacího období, ve kterém bylo možné odečíst „starší“ daňovou ztrátu a za které zároveň vznikla, nebo ve kterém mohla být uplatněna i „novější“ daňová ztráta, se konec prekluzivní lhůty dle ustanovení § 38r ZDP určuje podle posledního zdaňovacího období, ve kterém lze uplatnit jako odčitatelnou položku „novější“ daňovou ztrátu.
  • Při určení lhůty pro stanovení daně dle ust. § 38r ZDP za zdaňovací období, ve kterém mohla být daňová ztráta uplatněna, dochází oproti zdaňovacímu období, za které daňová ztráta vznikla, k postupnému „zkracování“ prekluzivní lhůty.
  • Úkony podle ustanovení § 148 odst. 2 až 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, vyvolávají účinky pouze ve vztahu ke zdaňovacímu období, k němuž se vztahují, nikoliv ve vztahu ke všem zdaňovacím obdobím provázaným vykázáním daňové ztráty.
  • Maximální lhůta pro stanovení daně dle ustanovení § 148 odst. 5 daňového řádu se odvíjí od konkrétního zdaňovacího období a činí 10 let od počátku běhu lhůty.

Podrobnější informace naleznete v případě zájmu na stránkách finanční správy.

V případě zájmu Vám rádi poskytneme detailnější informace, či analýzu Vaší konkrétní situace.  

Autor: Jaroslava Půtová, Petra Janďourková