Změny v zákoníku práce od 1. 1. 2014

Publikováno:
23. červen 2014
Autor:
  • Martina Hofmanová

Zákon 262/2006 Sb. zákoník práce dále jen „zákoník práce“ nezaznamenal v tomto období zásadních změn. Nicméně v důsledku vstupu v účinnost zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „nový občanský zákoník“) k 1. 1. 2014 zákoník práce doznává legislativně technických změn. Jedná se např. o úpravu pojmů právní jednání, které nahrazuje dřívější právní úkon. Zákoník práce byl novelizován zákonem č. 303/2013 Sb. (dále jen „novela zákoníku práce“), který přináší věcné změny, kterými jsou zejména:

§1a – Základní zásady pracovně právních vztahů

K úpravám v tomto paragrafu novelou zákoníku práce bylo přistoupeno s cílem především posílit právní jistotu, zejména pokud jde o platnost či neplatnost právních jednání, a tedy i možnost odchýlit ujednání od zákonné úpravy. Aby se odstranily pochybnosti o normativní povaze základních zásad, a dále proto, aby se zdůraznilo propojení úpravy zákoníku práce a občanského zákoníku, je v nově formulované uvozovací větě odstavce 1 výslovně uvedeno, že základní zásady pracovně právních vztahů vyjadřují smysl a účel ustanovení zákoníku práce.

§4a – Odchylná úprava práv nebo povinností v pracovně právních vztazích

Úprava tohoto paragrafu byla novelou zákoníku práce zásadně změněna. Do nově formulovaného § 4a byla přesunuta podstatná část úpravy z dosavadního § 4b, který byl zrušen. Byla vypuštěna část úpravy, kde byla zakotvena zásada smluvní volnosti „co není zakázáno, je dovoleno“ a výkladové pravidlo pro pracovně právní ujednání stran. Jelikož tato úprava je obsažena v novém občanském zákoníku a není tedy důvodu, aby tato pravidla byla ještě výslovně opakována v zákoníku práce.

§6 a §7 – Definice zaměstnance a zaměstnavatele

Úprava nového občanského zákoníku významně ovlivnila úpravu smluvních stran základních pracovně právních vztahů – zaměstnance a zaměstnavatele. Nový občanský zákoník zaujímá ústřední postavení jakožto základní kodex soukromého práva. Novelizované ustanovení § 6 a § 7 zákoníku práce tedy s ohledem na úpravu statkových otázek v novém občanském zákoníku vymezuje deklaratorně, jaká fyzická osoba je zaměstnancem a kdo je zaměstnavatel.

§19 a §20 – Neplatné právní jednání

V ustanovení byly vyjmenovány právní úkony, které měly zásadní vady, pokud jde o náležitosti právního úkonu, tj. úkon nebyl učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně, byl učiněn osobou nezpůsobilou nebo jednací v duševní poruše, dále úkony, které zavazovaly k plnění od samotného počátkunemožnému, i právní úkony, které byly v rozporu s dobrými mravy. Celá tato úprava byla novelou zákoníku práce vypuštěna.

§34 – Odstoupení od pracovních smluv

Novela zákoníku práce přináší změnu, kdy je nově uvedeno, že od pracovní smlouvy je možné odstoupit, jen pokud zaměstnanec nenastoupil do práce ve sjednaný den. Dále je nutné pro odstoupení od pracovní smlouvy dodržení písemné formy, jinak se k němu nepřihlíží.

§56a a §60 – Okamžité zrušení pracovního poměru zákonným zástupcem nezletilého zaměstnance

Toto ustanovení muselo být do zákoníku práce vloženo v důsledku vstupu v účinnost nového občanského zákoníku. Jeho účelem je poskytnout i v pracovně právním vztahu zvýšenou ochranu nezletilému zaměstnanci mladšímu než 16 let, který tedy z důvodu věku nenabyl plné svéprávnosti, a to tím, že jeho zákonnému zástupci bude umožněno, aby s přivolením soudu rozvázal pracovní poměr nezletilého, pokud to bude nutné v zájmu jeho vzdělání, vývoje nebo zdraví.

§144a  – úprava postoupení, započtení a srážky ze mzdy, platu a odměny z dohody nebo jejich náhradu

V zákoníku práce je nově stanoven zákaz postoupení práva na mzdu, plat, odměnu z dohody nebo jejich náhradu nebo použití tohoto práva k zajištění dluhu, s výjimkou dohody o srážkách ze mzdy. Dále je nově omezena možnost započtení proti pohledávce na mzdu, plat, odměnu z dohody nebo jejich náhradu, a to jen ve vazbě na podmínky stanovené pro výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy v občanském soudním řízení.

Závěrem

Nový občanský zákoník, který vstoupil v účinnost 1. 1. 2014, významně ovlivnil pracovně právní právo. Novelizace zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů byla provedena zákonem č. 303/2013 Sb. Tato novela nebyla velká svým rozsahem, nicméně zaznamenala významných změn po věcné stránce. Změny se týkají např. možnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, úpravy postoupení, započtení a srážek ze mzdy, platu a odměny z dohody, základních zásad pracovněprávních vztahů atd.  I nadále zůstává vztah zákoníku práce k novému občanskému zákoníku vztahem zvláštního předpisu k obecnému předpisu. Jedná se o subsidiární vztah. Ustanovení, která jsou daná v novém občanském zákoníku, lze tedy použít pouze v případě, že v zákoníku práce není uvedena speciální úprava nebo pokud je zákoník práce nevylučuje a zároveň musí být zachován soulad se základními zásadami pracovněprávních vztahů.  

Petr Martiník
 Petr.Martinik@fucik.cz

 

Autor: Martina Hofmanová