Na základě ustanovení § 96 zákoníku práce má zaměstnavatel výslovně uloženou povinnost evidovat pracovní dobu. Tato povinnost se od 1.1.2012 rozšířila o povinnost vyznačit počátek a konec evidované skutečnosti.

Současně došlo od tohoto data i k formulační úpravě. Dříve používaný pojem „pracovní doba“ se nahradil pojmem „směna“. Pojem „pracovní doba“ je pojmem širším a zahrnoval jak směnu, tak i práci přesčas. S novou povinností zaznamenat počátek a konec evidovaných skutečností je pojem „směna“ přesnějším pojmem. V ustanovení § 78 odst. 1 písm. c) zákoníku práce je směna vymezena jako část pracovní doby bez práce přesčas.

Evidence pracovní doby zahrnuje povinnost evidovat u každého jednotlivého zaměstnance začátek a konec:

• odpracované směny,
• práce přesčas,
• další dohodnuté práce přesčas,
• noční práce,
• doby v době pracovní pohotovosti,
• pracovní pohotovosti, kterou zaměstnanec držel.

Způsob evidence pracovní doby zákoník práce nestanovuje, záleží výhradně na rozhodnutí zaměstnavatele, jaký způsob evidence zvolí. Zaměstnavatel se tedy bude rozhodovat na základě svých konkrétních podmínek, velikosti organizace, počtu zaměstnanců, organizace práce.  Zaměstnavatel tuto evidenci využije také jako podklad pro výpočet mezd. Další povinností zaměstnavatele v této oblasti je na základě žádosti zaměstnance umožnit mu nahlédnou do evidence jeho pracovní doby a pořizovat z ní výpis. Povinnost vést evidenci pracovní doby se vztahuje pouze na zaměstnance v pracovním poměru nikoliv na zaměstnance činné na základě dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce.

Evidence docházky a evidence pracovní doby dle § 96 zákoníku práce jsou dvě rozdílné skutečnosti. Evidence docházky pouze prokazuje, že se zaměstnanec v určité době nacházel na pracovišti. Přítomnost na pracovišti neznamená vždy výkon práce. Avšak kontrola docházky zaměstnanců do práce je nutným předpokladem evidence pracovní doby. Evidenci pracovní doby zaměstnavatel zpracovává a vede na základě informací, které zjistí v evidenci docházky. Rozhodnou skutečností pro evidování se stávají skutečnosti z evidence docházky až poté, co je zaměstnavatel (jím pověřená osoba) potvrdí. Tzn., že zaměstnavatel musí posoudit, zda se jedná o dobu, kdy zaměstnanec byl sice na pracovišti, ale práci nekonal, anebo se jednalo podle okolností o práci přesčas.

Způsob evidence docházky stejně jako způsob evidence pracovní doby podle § 96 zákoníku práce není zákoníkem upraven. Zaměstnavatel může evidovat docházku pouze přímou kontrolou, zda jsou zaměstnanci na pracovišti nebo nejsou, nebo např. formou zápisu do docházkových knih, mechanickým potvrzením karet, elektronickým čipem, apod. V poslední době se objevují také evidence docházky formou biometrické identifikace zaměstnanců prostřednictvím otisků prstů. Tento způsob se považuje za použití citlivého osobního údaje podle § 4 písm. b) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a dle toho je potřeba s tímto údajem nakládat.

Oprávnění ke kontrole evidence pracovní doby a dodržování ustanovení zákoníku práce, tj. způsob rozvrhování směn, dodržování povinných přestávek v práci, dodržování nepřetržitého odpočinku mezi směnami a délku nepřetržitého odpočinku v týdnu, maximální limit práce přesčas má v současné době inspektorát práce. Neplnění povinnosti zaměstnavatele vést evidenci pracovní doby v členění podle jednotlivých skutečností může inspekce práce sankcionovat uložením pokuty až do výše 400.000 Kč.

Ing. Kamila Holečková
kamila.holeckova@fucik.cz