V současné době je v poslanecké sněmovně předložen  návrh novely zákona o DPH s předpokládanou účinností od roku 2011 (sněmovní tisk č. 129). V tomto článku chceme upozornit na některé chystané změny. Některé další změny zákona o DPH od roku 2011 budou uvedeny v dalších článcích Finančního managementu.

Změna místa plnění

a) dodání plynu, elektřiny, tepla a chladu (§ 7a)

Do tohoto ustanovení je aplikována směrnice 2009/162/EU. Jedná se o rozšíření specifického pravidla pro stanovení místa plnění, které v současné době platí pro dodání plynu soustavami a dodání elektřiny, které by se mělo s účinností od 1.1.2011 rozšířit na dodání tepla a chladu sítěmi.

Dodání plynu je pak dále v navrhované novele doplněno o zpřesnění, že se toto pravidlo uplatňuje při dodání prostřednictvím jakékoliv soustavy na území Společenství nebo sítě k této soustavě připojené.

Dále došlo k úpravě definice obchodníka z důvodu rozšíření ustanovení § 7c)  o teplo a chlad.

b) poskytnutí služby v oblasti kultury, umění, sportu, vědy, vzdělávání, zábavy a podobných služeb (§ 10b)

Nově se místo plnění u těchto služeb  bude částečně určovat tím, komu jsou poskytnuty.

V případě, že se jedná o poskytnutí služby osobě povinné k dani, pak se bude určovat místo plnění dle základního pravidla tj. místo, kde má tato osoba sídlo nebo místo podnikání.

Jedná se například o služby organizátora, zajištění stánku apod.

Výjimku z tohoto pravidla však představuje vstupné, kde se bude určovat místo plnění dle místa konání akce.

Pokud je služba poskytnuta osobě nepovinné k dani je místem plnění místo konání akce, jak u služeb (např. služby organizátora), tak i u vstupného.

Intrakomunitární služby (§ 24 a § 24a)

Od roku 2011 by mělo dojít k úpravě v ustanovení § 24 a § 24a zákona o DPH. V obou případech se jedná o nastavení uvedených povinností - § 24 (přijatá služba – povinnost přiznat daň), § 24a (poskytnutá služba – povinnost přiznat plnění).

§ 24 – přijetí služby

Jedná se o nastavení daňové povinnosti příjemcům služby, kterou poskytuje osoba registrovaná k dani v jiném členském státě.  Nově bude vázána  povinnost přiznat daň dnem poskytnutí služby nebo  poskytnutím zálohy (úplaty), a to podle toho co nastane dříve. V případě poskytnutí úplaty bude směrodatné pro přiznání daně  poslední den měsíce, ve kterém byla úplata poskytnuta.

Pokud je služba poskytována po dobu delší než 12 měsíců, pak je v souladu s evropskou  legislativou daňová povinnost stanovena nejpozději k poslednímu dni kalendářního roku. Pokud by bylo ukončeno poskytování služby dříve nebo poskytnuta úplata, povinnost přiznat daň vzniká, jak je výše uvedeno.

§ 24a – poskytnutí služby

V případě, že se jedná o poskytnutí služby dle ustanovení § 24a zákona o DPH s místem plnění mimo tuzemsko, bude povinnost přiznat toto plnění buď ke dni uskutečnění zdanitelného plnění nebo ke dni poskytnutí úplaty (rozdíl oproti přijaté službě, kde se přiznává daň až k poslednímu dni v měsíci).

Je potřeba neopomenout, že obdobně se bude postupovat i u plnění jako jsou dodání zboží s instalací nebo montáží, dodání plynu, elektřiny, tepla nebo chladu soustavami nebo sítěmi, s místem plnění mimo tuzemsko.

Závěrem chceme upozornit, že tyto změny nemusí mít dopad na výslednou daňovou povinnost (tzv. +-), ale mohou být důležité pro účely přepočtu cizí měny na české koruny (§ 4 odst. 4 zákona o DPH).

Přenesení daňové povinnosti v rámci tuzemských plnění

Další změnou dojde k úpravě v režimu přenesení daňové povinnosti u plnění, které jsou uskutečňována v rámci tuzemských plnění mezi plátci.

Nový režim přenesení daňové povinnosti (v současné době se vztahuje na dodání zlata) se navrhovanou novelou zákona o DPH bude  uplatňovat na:

• zboží uvedené v příloze č. 5 (nově doplněná příloha) – jedná se o odpady,

a dále od roku 2012 (odložena účinnost):

• stavební a montážní práce (č. nové klasifikace CZ-CPA 41 až 43, která nahrazuje původní standardní klasifikaci produkce),

a dále od roku 2015:

• obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů

Dále je zde uvedeno dodání benzínu a nafty nad 1 500 litrů jednomu plátci za jednu dodávku, ale o schválení tohoto ustanovení zatím nebylo ze strany Komise na základě podání žádosti České republiky vydáno žádné rozhodnutí.

Podstata přenesení daňové povinnosti v případě, že se bude jednat o výše uvedená plnění spočívá v tom, že plátce, který uskuteční zdanitelné plnění v režimu přenesení daňové povinnosti, je povinen vystavit doklad s náležitostmi dle § 28 odst. 2 písm. a) až k) – tzn. mimo uvedení výše daně. Výši dani na dokladu bude muset doplnit plátce, pro kterého se plnění uskutečnilo (odběratel) a bude odpovídat za správnost výše daně.

S přenosem daňové povinnosti dále vyplývají povinnosti obou stran (dodavatele i odběratele).

Jedná se o povinnost vést evidenci pro daňové účely o těchto uskutečněných obchodech a to ve struktuře: daňové identifikační číslo odběratele, DUZP, základ daně, rozsah a předmět plnění.

Tuto povinnost vést evidenci pro daňové účely bude mít nejen dodavatel, ale i odběratel, který se účastnil tuzemských plnění v přenesení daňové povinnosti.

Dále tito dodavatelé a odběratelé budou mít za povinnost předkládat spolu s daňovým přiznáním správci daně výpis z evidence pro daňové účely a to ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně (pravděpodobně se bude jednat o elektronickou formu).

Ručení za nezaplacenou daň

Novinkou od roku 2011 je ručení za nezaplacenou daň. Jedná se o institut, kdy plátce, kterému je od jiného plátce poskytnuto zdanitelné plnění s místem plnění v tuzemsku, ručí za nezaplacenou daň z tohoto plnění. Je zaveden jako další nástroj v boji proti daňovým únikům na základě článku 205 směrnice 2006/112/ES, o společném systému daně z přidané hodnoty.

Protože neexistuje jednotný přístup mezi členskými státy je působnost ustanovení omezena pouze na tuzemské plátce.

Fakticky se ručitelský závazek projeví až v případě, že daň z předmětnému zdanitelného plnění uskutečněného v tuzemsku nebude zaplacena a její vymáhání na poskytovateli zdanitelného plnění se ukáže marným.

Ručení se vztahuje na určité případy, kdy plátce přijímající tuzemské zdanitelné plnění v okamžiku jeho uskutečnění věděl nebo vědět měl a mohl, že:

1. daň uvedená na daňovém dokladu nebude úmyslně zaplacena,
2. plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění se úmyslně dostal nebo dostane do postavení, kdy nemůže daň zaplatit,
3. dojde ke zkrácení daně nebo vylákání daňové výhody

Dále se může jednat o případ, kdy plátce pro kterého je zdanitelné plnění uskutečněno, pokud je úplata za toto zdanitelné plnění bez ekonomického opodstatnění zjevně odchylná od obvyklé ceny.

Částečný návod jak bude postupovat správce daně z hlediska ručení za nezaplacenou daň nám uvádí důvodová zpráva.

V případě, že se jedná o tzv. „znalostní test“ leží důkazní břemeno na straně správce daně. Předtím než se uplatní ručitelská výzva si správce daně musí učinit relevantní úsudek o tom, že jsou naplněny podmínky pro uplatnění ručitelské výzvy.

Stejně tak musí správce daně prokázat, že sjednaná cena byla zcela zjevně odchylná od obvyklé ceny. Existence zcela zjevně odchylné úplaty (ceny) za zdanitelné plnění – musí být naplněno kritérium nejen neobvykle nižší či vyšší ceny, ale také skutečnost, že odchylka nemá ekonomické opodstatnění.

Případné ekonomické opodstatnění odchylky by měli prokázat účastníci transakce (plátci),  tj. zejména příjemce zdanitelného plnění v rámci případného odvolání proti ručitelské výzvě.

Nově existuje i možnost zvláštního způsobu zajištění daně, který spočívá v tom, že příjemce plnění bude mít možnost uhradit za dodavatele daň z pořizovaného zdanitelného plnění, aniž by byl vyzván jako ručitel. Jak uvádí důvodová zpráva k navrhované novele zákona o DPH je motivací k tomuto návrhu zejména snaha předejít eventuálním dopadům ručitelského závazku.

Příjemce v tomto případě uhradí dodavateli nikoliv celou cenu, ale pouze částku bez DPH a odpovídající DPH by odvedl přímo správci daně a tuto skutečnost musí správci daně oznámit. Tato zaplacená daň (zajištění) by mohla být správcem daně použita pouze na úhradu dlužné daně z příslušného zdanitelného plnění. To znamená, že takto zaplacená daň ze zajištění by nemohla být použita na úhradu jiných nedoplatků. V tomto případě se tedy neuplatní obecné pravidlo Daňového řádu (§ 152 odst. 1) o stanoveném pořadí úhrad.