Zdanění sportovců – Nový judikát

Publikováno:
14. září 2017
Autor:
  • Daniela Riegel
Obor:

V červnovém čísle našeho newsletteru vyšel článek o zdanění sportovců, který se zabýval zejména jejich zdaněním z pohledu, zda lze považovat profesionálního sportovce za zaměstnance či za osobu samostatně výdělečně činnou a jak je třeba přistupovat ke zdanění naturálních příjmů, které sportovci často, zejména od svých klubů, dostávají.

Ve stejné době zároveň byla v jednání mediálně publikovaná kauza, ve které útočník pražské Sparty David Lafata podal prostřednictvím své advokátky kasační stížnost k rukám Nejvyššího správního soudu (NSS) proti rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích a následně i proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství.

V žalobě šlo o klasifikaci příjmů, které profesionální fotbalista dosáhl na základě Smlouvy o spolupráci při výkonu sportovní činnosti, Profesionální smlouvy s fotbalovým klubem a za účast ve fotbalové reprezentaci. Správce daně zpochybnil tyto příjmy jako příjmy ze živnosti podle živnostenského zákona a naopak je považoval za příjmy z výkonu nezávislého povolání. Oba druhy příjmů jsou považovány za příjmy ze samostatné činnosti podle §7 zákona o daních příjmů, zásadní rozdíl je ale v možnosti uplatnění výše paušálních výdajů k těmto příjmům. Zatímco k příjmům z výkonu nezávislého povolání lze uplatnit 40% paušální výdaje, u příjmu z živnosti lze uplatnit 60% paušální výdaje. Uplatněním vyšších výdajů si tak dle správce daně fotbalista David Lafata neoprávněně snížil základ daně a tím zaplatil ze svých příjmů nižší daň.

NSS se zabýval otázkou, zda lze příjem profesionálního fotbalisty považovat za příjem ze živnosti či ne. Živností se dle živnostenského zákona rozumí soustavná činnost vykonávaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených živnostenským zákonem.

Správce daně argumentoval zejména tím, že činnost profesionálního sportovce není vykonávána samostatně a vlastním jménem, neboť profesionální fotbalista hraje za sportovní klub, pod jeho jménem a v kolektivním sportu se jedná o celkový výkon mužstva. Dále nemůže samostatně rozhodovat, zda nastoupí do jednotlivých utkání nebo zda se bude účastnit tréninku, musí respektovat pokyny trenéra. Fotbalový hráč dle správce daně ani neodpovídá za výsledky své činnosti sám, ale odpovědnost je přenášena na klub, pro který sportovní činnost vykonává.

Žalobce zcela odmítl závěr o nesamostatnosti činnosti s tím, že pokud by činnost nebyla samostatná, nemohla by být pak zařazena jako příjem dle §7, tedy jako příjem ze samostatné činnosti. Dále argumentoval tím, že smlouvu uzavřel David Lafata dobrovolně a odpovídá za splnění svých závazků a dodržení svých povinností. Může se také dobrovolně rozhodnout, že nenastoupí k utkání či se nezúčastní tréninku a pro tyto případy jsou ve smlouvě zakotveny příslušné sankce. Dále i sportovec kolektivního sportu hrající za sportovní klub vystupuje vlastním jménem, což dokládají i články a reportáže v médiích. Dále upozornil na fakt, že správce daně nikdy nezpochybnil jeho účtování daně z přidané hodnoty, pro které je výkon samostatné ekonomické činnosti nezbytný.

NSS vycházel při formulaci svého závěru z toho, že jednotlivé znaky živnosti nejsou v případě profesionálního fotbalového hráče naplněny v „čisté“ podobě. Živnostenský zákon ale jednoznačně vymezuje, že obsahem náplně činnosti „Provozování tělovýchovných zařízení a organizování sportovní činnosti“ je mj. též „činnost výkonných sportovců provozovaná samostatně a za účelem dosažení zisku“. Právní úprava tak umožňuje činnost výkonného sportovce živnostenským způsobem, aniž by výslovně rozlišovala činnost v individuálním a kolektivním sportu. Vzhledem k neujasněnosti právních úprav v této oblasti nelze dle NSS za daného právního stavu nutit daňový subjekt, aby zvolil ten způsob zdanění, který je vhodnější z hlediska fiskálních zájmů státu.

Výhra Davida Lafaty v tomto sporu znamená přelom v oblasti zdanění profesionálních sportovců a možnosti uplatňovat vyšší paušální výdaje jako živnostníci. Pomohl tak řadě sportovců, s nimiž finanční správa vedla či vede podobný spor. Spor také poukázal na nutnost právní úpravy v oblasti sportu a postavení sportovce. Jednotlivé unie kolektivních sportů se již shodly na nutnosti tvorby nového zákona o sportu, kterou má za úkol Ministerstvo školství.

V případě, že Vás tato kauza zaujala, rádi Vám pomůžeme s řešením Vaší konkrétní situace.

 

 

Autor: Daniela Riegel