Z judikatury NSS: Náhrady při přijetí do zaměstnání osvobozeny od daně

Publikováno:
9. únor 2021
Autor:
  • Roman Burnus
  • Vendula Florešová

Dne 26.1.2021 vydal Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) rozsudek č. 2 Afs 413/2018-34, který se zabývá otázkou zdanění cestovních náhrad spojených s přijetím do zaměstnání. Společnost podnikající ve strojírenské výrobě, která má své kmenové zaměstnance a zároveň je agenturou práce, vyplácela zaměstnancům při přijetí do zaměstnání cestovní výdaje za cestu z jejich bydliště v zahraničí do místa výkonu práce (resp. pravidelného pracoviště v České republice). Poskytování náhrad bylo upraveno ve vnitřním předpisu zaměstnavatele.

Předmětem sporu byla otázka, zda taková náhrada výdajů je či není zdanitelným příjmem zaměstnanců. Z vyplacených náhrad společnost neodváděla zálohu na daň z příjmu ze závislé činnosti, jelikož se domnívala, že se nejedná o zdanitelný příjem zaměstnanců. Správce daně na základě provedené daňové kontroly ovšem společnosti doměřil k přímé úhradě daň, když tvrdil, že tyto cestovní náhrady mohou být osvobozeny od daně pouze v případě, jsou-li poskytovány veřejnými zaměstnavateli definovanými v zákoníku práce. Tento názor správce daně ale NSS jednoznačně odmítl a ve svém výkladu mimo jiné uvedl, že úpravu vztahující se k náhradám při přijetí a přeložení zaměstnanců lze využívat i v případě zaměstnavatelů v podnikatelské sféře (přestože tato úprava je v zákoníku práce systematicky zařazena pod cestovní náhrady zaměstnavatelů v nepodnikatelské sféře). Cestovní náhrady jsou pak (při splnění podmínek uvedených v zákoníku práce, zejména dodržení časového omezení vyplácení max. po dobu 4 let) pro zaměstnance příjmem osvobozeným do výše vymezené v zákoně o daních z příjmů a zároveň jsou na straně zaměstnavatele daňově účinným nákladem.

Sporná byla dále také otázka, zda je relevantní, nachází-li se místo bydliště zaměstnanců v tuzemsku či v zahraničí. NSS v rámci tohoto rozsudku potvrdil, že z právní úpravy neplyne žádné omezení pojmu cestovní náhrady pouze na výdaje za cesty uskutečněné v rámci České republiky a lze je tedy vyplácet taktéž zaměstnancům s bydlištěm v zahraničí. V této věci se tak jedná o přelomový rozsudek, jelikož takový přístup finanční správa doposud odmítala.

Pokud budete potřebovat s nastavením cestovních náhrad spojených s přijetím do zaměstnání naši odbornou pomoc, jsme Vám rádi k dispozici.

Autor: Roman Burnus, Vendula Florešová