Vzorky a dárky malé hodnoty z pohledu DPH – důležité rozhodnutí Evropského soudního dvora

Publikováno:
13. listopad 2010
Autor:
  • Fučík & partneři
Obor:

Evropský soudní dvůr vydal 30. září 2010 své rozhodnutí ve věci EMI Group Ltd (případ č. C-581/08), který se týkal správného uplatnění DPH u poskytnutých vzorků a dárků malé hodnoty. Rozsudek v podstatě potvrzuje stanovisko generálního advokáta z 15. dubna 2009, o kterém jsme Vás již krátce informovali v jednom z našich předchozích čísel. Spor spočíval v tom, že britská společnost EMI Group Ltd (dále jen EMI), jejímž předmětem činnosti je vydávání hudebních nahrávek, bezplatně poskytovala nahrávky nových alb pro účely propagace a odborné kritiky. Nahrávky byly distribuovány v různých formách, některé v provedení určeném pro konečného spotřebitele.  EMI odváděla v letech 1987 - 2003 z takto bezplatně poskytnutých nahrávek DPH.

Britský zákon o DPH říká, že poskytnutí dárků je osvobozené *) od daně za podmínky, že hodnota jednotlivého dárku nepřesáhne £50 (cca 1 400 Kč). Kromě toho je dále nutno splnit podmínku, že celková hodnota dárků poskytnutých stejnému obchodnímu partnerovi nepřesáhne za 12 po sobě jdoucích kalendářních měsíců £50. Co se týče bezplatného poskytnutí obchodních vzorků, je obecně od DPH osvobozeno. V případě, že je však větší množství vzorků poskytnuto stejné osobě (bez ohledu na to zda jednorázově nebo opakovaně), a tyto vzorky jsou identické nebo se od sebe podstatně neliší, je od DPH osvobozeno pouze poskytnutí prvního vzorku.   

Vzhledem k tomu, že EMI dospěla k názoru, že národní daňová legislativa Velké Británie je v rozporu se šestou směrnicí EU, přestala odvádět DPH z bezplatně poskytnutých nahrávek.  Britský finanční úřad společnosti doměřil daň za období červenec 2003 – prosinec 2004, načež EMI podala proti tomuto výměru žalobu k příslušnému soudu.

Evropský soudní dvůr se zabýval několika otázkami:

  • Jak má být vykládána poslední věta článku5 odst. 6 šesté směrnice (tj. poskytnutí vzorků a dárků malé hodnoty pro obchodní účely plátce nepodléhají DPH)?
  • Jaké jsou konkrétně základní vlastnosti vzorku?
  • Může členský stát EU omezit výklad pojmu vzorek, jako tomu bylo v případě Velké Británie?
  • Může členský stát EU omezit výklad pojmu dárky malé hodnoty, jako tomu bylo v případě Velké Británie?
  • Má fakt, že příjemce vzorku je osobou povinnou k dani (popř. jejím zaměstnancem), která je oprávněna nárokovat odpočet DPH u vstupů souvisejících s poskytnutím vzorků, vliv na odpovědi na předchozí otázky?
  • Může členský stát považovat uvedené dary za dary poskytnuté téže osobě pouze na základě skutečnosti, že jednotlivci, kterým jsou dary poskytnuty, jsou zaměstnáni stejnou osobou?

Po přezkoumání stanoviska generálního advokáta soud předložil odpovědi na výše uvedené otázky k bezplatnému poskytování vzorků a dárků malé hodnoty a vydal následující rozhodnutí:

1) Vzorky

  • Šestá směrnice neobsahuje žádnou definici pojmu „vzorky“. Smyslem výjimky upravené v šesté směrnici týkající se vzorků není osvobodit od DPH dodání zboží, jehož účelem je uspokojení potřeb spotřebitelů.
  • Smyslem ustanovení je osvobodit poskytnutí vzorků, které je uskutečňováno za účelem propagace výrobku, jehož jsou vzorky ukázkou. Tím je potenciálnímu zákazníkovi umožněno posoudit kvality takového výrobku a ověřit existenci vlastností, které kupující hledá.  
  • Vzorek musí mít charakteristické vlastnosti finálního produktu, tzn., že pokud budou zachovány základní vlastnosti produktu, může být tento oproti finálnímu produktu distribuován ve zjednodušené nebo upravené verzi, která není běžně dostupná k prodeji veřejnosti.  V některých případech bude z povahy propagovaného výrobku nutné poskytnout vzorek v podobě, ve které se tento výrobek bude i prodávat (např. u knih, hudby, počítačových her, módního oblečení a interiérového designu).
  • V rozporu s cílem šesté směrnice není, pokud je zboží poskytnuto jako „vzorky“ jiné osobě než kupujícímu, pokud takové zboží splňuje cíle sledované předáním vzorků, tj. propagační účely.
  • Množství vzorků, které může osoba povinná k dani poskytnout jednomu příjemci (např. zprostředkovateli) závisí jak na povaze propagovaného výrobku, tak na účelu, ke kterému jej příjemce má použít. V některých případech totiž poskytnutí více exemplářů stejného výrobku jednomu příjemci může být nezbytné s ohledem na dosažení cílů, které jsou poskytnutím vzorků sledovány. 
  • Případné zneužití vzorků příjemcem, který je místo k propagaci použije k běžnému prodeji, nemá u poskytovatele vzorků vliv na určení, že se v původním záměru jednalo o obchodní vzorky. Členské státy mohou plátcům poskytujícím vzorky uložit, aby učinili určitá opatření, kterými zneužití zamezí (např. zboží bude označeno jako vzorek, smluvní ujednání s příjemcem apod.)

Závěrem lze tedy k rozhodnutí soudu týkající se problematiky vzorků říci, že za vzorek je považován exemplář výrobku, který je určen k jeho propagaci a který umožňuje posoudit charakteristické rysy a vlastnosti daného výrobku. Přitom nesmí dojít k jiné konečné spotřebě, než je spotřeba, která je přiměřená této propagaci. Pojem „vzorek“ nemůže být vnitrostátními právními předpisy obecně omezen na exempláře poskytnuté ve formě, která není dostupná k prodeji. Vnitrostátní předpisy nemohou omezit ani osvobození pouze na první vzorek z řady stejných vzorků poskytnutých plátcem stejnému příjemci, aniž by zároveň umožňovaly vzít v úvahu povahu propagovaného výrobku a obchodní kontext při konkrétním poskytnutí vzorků.

2) Dárky malé hodnoty

  • Stanovení hranice „malé hodnoty“ není šestou směrnicí upraveno, avšak členské státy si mohou stanovit limit pro hodnotu jednotlivého dárku.
  • Členské státy si mohou stanovit i pravidla, podle kterých se takový strop „malé hodnoty“ použije kumulovaně na dary, které jsou poskytnuty jedné osobě v průběhu dvanácti měsíců nebo které jsou součástí řady nebo pokračováním řady darů.
  • Členské státy si nemohou stanovit podmínku, že dárky malé hodnoty poskytnuté plátcem různým osobám majícím společného zaměstnavatele je považováno za dary poskytnuté téže osobě.

3) Daňové postavení příjemce vzorků

Fakt, zda je příjemce vzorku plátcem či neplátcem (popř. jejím zaměstnancem), nemá vliv na odpovědi na výše uvedené otázky.

EMI tento šestiletý soudní spor vyhrála a britský finanční úřad jí musí vrátit 3,3 mil. liber (cca 92,4 mil. Kč). Z rozsudku Evropského soudního dvora plyne, že všechny britské společnosti, které v minulosti odvedly DPH z titulu bezplatného poskytnutí dárků malé hodnoty nebo vzorků na základě příslušných ustanovení britského zákona, která jsou dle rozsudku v rozporu se šestou směrnicí, mohou nyní zpětně zažádat o její vrácení (týká se pouze nepromlčených nároků).  Tento rozsudek nicméně obsahuje cenné informace i pro české plátce. Rozhodnutím v případu EMI se sice nemění doposud uplatňovaný přístup k této problematice v České republice, ale plátci, kteří se obávali nezdanit bezplatné poskytnutí reklamních dárků či vzorků (např. z důvodu nejasné definice obchodních vzorků, distribuce vzorků a dárků přes zprostředkovatele apod.), mají nyní větší právní jistotu, pokud tak učiní.

Autor: Fučík & partneři