Transferové ceny – pokyn GFŘ D/10

Publikováno:
18. leden 2013
Autor:
  • Ivan Fučík
Obor:

Generální finanční ředitelství (GFŘ) vydalo pokyn označený D10, ve kterém výrazně snížilo administrativní požadavky z pohledu dokumentace transferových cen pro daňové subjekty, které si poskytují služby v rámci koncernu.

Zatímco podle původní metodiky vycházející ze směrnice o transferových cenách platila pro vnitrokoncernové zúčtování stejná pravidla, jako pro všechna ostatní zúčtování, zjednodušilo GFŘ tímto pokynem výrazně tento postup.

Koho a jakých služeb se zjednodušení týká?

Zjednodušení se týká služeb účtovaných mezi českým daňovým subjektem a jeho zahraničním spřízněným podnikem a služeb mezi dvěma českými spřízněnými (spojenými) podniky.

Jedná se tedy o služby, které v rámci koncernu jsou rozděleny na jednotlivé podniky, které danou službu většinou vykonávají pro všechny ostatní podniky v koncernu. Podmínkou, že se jedná o tzv. „vnitroskupinové služby“,  a které netvoří hlavní činnost subjektu ani netvoří podstatný náklad u žádného ze zainteresovaných podniků.

Za podstatný náklad se považuje částka, která nepřekročí 10 % z celkových tržeb a zároveň více než 50 mil Kč u poskytovatele a 20 % z celkových nákladů a částku 50 mil Kč u příjemce.

Jako klasickou vnitroskupinovou službu, tzv. „službu s nízkou přidanou hodnotou“ považuje pokyn služby charakteru:

  • správního,
  • technického,
  • finančního,
  • poradenského,
  • obchodního.

Svou povahou slouží takové služby skupině podniků k zajištění provozních, řídících či kontrolních mechanismů tak, aby byla podporována jejich hlavní činnost.

V čem spočívá zjednodušení

Na rozdíl od komplexní dokumentace musí tzv. „zjednodušená dokumentace“ obsahovat pouze následující body:

  1. Identifikace subjektů
  2. Poskytnutí služby a její popis
  3. Účel a přínos poskytnuté služby
  4. Metoda
  5. Náklady
  6. Ziskovost tržního postupu

Pokud v rámci výše popsaného budou podána dostatečná vysvětlení, upustí správce daně od požadavku na plnou šíři dokumentace, především pak od požadavku na dokumentaci v následujících oblastech:

  1. Funkční a riziková analýza
  2. Srovnávací analýza
  3. Odůvodnění přirážky u metody Cost+ 
  4. Analýza trhu
  5. Celková informace o skupině

Závěr

Závěrem je tedy nutno říct, že konečné rozhodnutí, zda je nutné zpracovávat úplnou dokumentaci, stejně závisí na správci daně. Ale především to závisí na kvalitě jemu poskytnutých podkladů a na kvalitě zdůvodnění vnitrokoncernových cen. Pokud s tímto zjednodušeným zdůvodněním a zjednodušenou dokumentací bude správce spokojen, má možnost podle výše uvedeného pokynu upustit od požadavků na úplnou dokumentaci transferových cen, především pak od požadavků na srovnávací a funkční analýzy, která jsou nejnáročnější a nejkomplikovanější částí celé dokumentace.

Autor: Ivan Fučík