Testování a očkování zaměstnanců

Publikováno:
14. červen 2021
Autor:
  • Veronika Odrobinová
  • Dominik Beran

Testování zaměstnanců

Povinné testování zaměstnanců bylo v České republice zavedeno v několik vlnách – první vlna byla zavedena od 3. března 2021 pro zaměstnavatele s alespoň 250 zaměstnanci a následně byla tato povinnost uložena nakonec i zaměstnavatelům, byť i s jedním jediným zaměstnancem. Aktuálně jsou tedy všichni zaměstnavatelé povinni zajistit testy pro své zaměstnance, a to antigenními testy, které provádí poskytovatelem zdravotních služeb nebo testy, které lze provést laickou osobou, a to s frekvencí alespoň jedenkrát za týden. Na pracovišti se pak nesmí být vpuštěn zaměstnanec, který v posledních sedmi dnech nepodstoupil test s negativním výsledkem.

Z této povinnosti existuje několik výjimek. Povinnost podstoupit testování se nevztahuje na (i) zaměstnance pracující v režimu home-office, pokud nechodí do kanceláře a nestýkají se s ostatními zaměstnanci, (ii) zaměstnance, kteří prodělali laboratorně potvrzené onemocnění COVID-19, uplynula u nich doba izolace, nejeví žádné příznaky onemocnění COVID-19 a od prvního pozitivního PCR testu nebo antigenního testu neuplynulo více než 180 dní, a (iii) na zaměstnance s vystaveným certifikátem o provedeném očkování proti onemocnění COVID-19, pokud od aplikace první dávky očkovací látky v případě dvoudávkového schématu uplynulo nejméně 22 dní a očkovaná osoba nejeví žádné příznaky onemocnění COVID-19.

Provádění samotného testování laickou osobou má stanovená pravidla a zaměstnavatel musí věnovat pozornost jak výběru testu, tak zavedení pravidel, která odpovídající metodice Ministerstva zdravotnictví.

Pokud má zaměstnanec pozitivní výsledek testu, je povinen uvědomit zaměstnavatele, opustit pracoviště do místa svého bydliště a informovat svého praktického lékaře, pokud jeho zaměstnavatel nestanovil, že má uvědomit podnikového lékaře zaměstnavatele. Není-li zaměstnanec schopen informovat svého nebo podnikového lékaře, musí informovat jiného poskytovatele zdravotních služeb nebo příslušný orgán hygieny. Zaměstnanec dále absolvuje konfirmační PCR test. Je-li konfirmační PCR test negativní, zaměstnanec se může vrátit na pracoviště. Pokud je i konfirmační test pozitivní, zaměstnanci je nařízena izolace. Minimální doba izolace je 10 dnů ode dne pozitivního odběru a její rozsah stanoví příslušný orgán hygieny.

Jak postupovat, když zaměstnanec povinné testování odmítne? Zaměstnavatel neotestovanému zaměstnanci neumožní vstup na pracoviště. Mohou se dohodnout na výkonu práce z domova, čerpání dovolené, na poskytnutí neplaceného volna, případně změně harmonogramu rozvržení směn. Nedojde‑li k dohodě, bude se jednat o jinou důležitou osobní překážku v práci na straně zaměstnance podle zákoníku práce, za kterou zaměstnanci nepřísluší náhrada mzdy.

Je však třeba upozornit, že se v tomto případě může jednat o přestupek a zaměstnanci hrozí finanční sankce podle zákona č. 94/2021 Sb., pandemický zákon. V případě, že zaměstnavatel poruší svou povinnost provádět povinné testování zaměstnanců, hrozí mu pokuta až do výše 500 000,- Kč.

Pokud nejsou testy prováděny přímo na pracovišti, není cesta zaměstnance na absolvování testu na přítomnost viru COVID-19 v zařízení poskytovatele zdravotních služeb výkonem práce, resp. pracovní dobou, ani prací přesčas. To potvrzuje i názor Státního úřadu inspekce práce. Jedná se o omluvenou nepřítomnost zaměstnance v práci, a to bez ohledu na to, zda se zaměstnanec podrobil testování bez souvislosti s výkonem práce nebo na příkaz zaměstnavatele. Zaměstnanci za takto zameškanou dobu, pokud je test prováděn v pracovní době, náleží náhrada mzdy, pokud je testování a cesta na něj prováděna v pracovní době.

Povinnost testovat zaměstnance bude 1. července 2021 díky stoupajícímu počtu naočkovaných osob a celkovému zlepšení epidemie zrušena.

Očkování zaměstnanců

Očkování není ze zákona pro zaměstnance (ani pro kohokoli jiného) povinné, požadovat očkování po zaměstnancích tedy není možné. Aktuálně tedy není možné stanovit očkování jako požadavek pro výkon práce. Takový požadavek by navíc mohl být i diskriminační ve vztahu k zaměstnancům, kteří nemohou očkování podstoupit kvůli zdravotnímu stavu.

Očkování je v určité míře schopno zamezit šíření nákazy a jako takové představuje pozitivní prvek i pro zaměstnavatele. Zaměstnavatel by proto měl mít zájem na tom, aby mezi jeho zaměstnanci bylo co nejvíce těch, kteří budou (dobrovolně) očkováni. Je možné využít různé formy komunikace se zaměstnanci tak, aby jednotliví zaměstnanci byli ochotni očkování se podrobit. Lze přitom jednat i ve spolupráci s odborovou organizaci, pokud u zaměstnavatele působí, a pokusit se nalézt řešení, která nebudou násilná a budou převážnou většinou zaměstnanci dobrovolně akceptována.

Zaměstnance nelze jakkoli sankcionovat za to, že nebudou očkováni. Na druhou stranu otázka, která se momentálně řeší, je případná možnost zvýhodnění očkovaných zaměstnanců. Zde je třeba vypořádat se především v potenciálním rizikem zaměstnanců, kteří očkování absolvovat nemohou, takže je třeba postupovat velmi opatrně.

Autor: Veronika Odrobinová, Dominik Beran