GT News

Daně, účetnictví, právo a nejen to. Všechny klíčové novinky pro váš byznys.

| 15. Června 2017

Technické zhodnocení z daňového i účetního hlediska

Sdílet článek:

Otázku, zda práce provedené na dlouhodobém majetku jsou opravou či technických zhodnocením, lze v účetních a daňových oddělení slyšet velmi často. Ačkoliv to pro někoho na první pohled nemusí být zřejmé, správná odpověď na tuto otázku je pro společnost velmi důležitá. Opravu společnost vykazuje jako náklad ovlivňující výsledek hospodaření roku, ve kterém byla oprava provedena, naopak technické zhodnocení zvyšuje hodnotu dlouhodobého majetku, tedy hodnotu aktiv společnosti, přičemž výdaje na provedené technické zhodnocení jsou do nákladů alokovány postupně prostřednictvím odpisů. Nesprávnou odpovědí na tuto otázku se společnost může vystavit nejen riziku zpochybnění věrného a poctivého obrazu jejího účetnictví, ale i daňové uznatelnosti nákladů.

Na pojmy technické zhodnocení a oprava je tedy nutné pohlížet ze dvou úhlů, jednak z daňového s ohledem na daňovou uznatelnost nákladů a dále z účetního s ohledem na věrný a poctivý obraz účetnictví.

Technické zhodnocení z daňového hlediska

Technické zhodnocení je pro daňové účely definované v § 33 zákona o daních z příjmů (v případě nehmotného majetku v § 32a odst. 6). Podle definice se za technické zhodnocení považují vždy výdaje na provedenou (i) rekonstrukci nebo (ii) modernizaci na dokončeném majetku pokud převýšily u jednotlivého majetku v úhrnu[1] za zdaňovací období částku 40 000 Kč, přičemž rekonstrukcí nebo modernizací se rozumí zásahy, které mají za následek změnu účelu, technických parametrů, rozšíření vybavenosti nebo použitelnosti majetku.

Zákonná definice technického zhodnocení se může jevit jako poměrně jasná, nicméně v praxi se vyskytuje nespočet případů, které nelze jednoznačně určit. V takto nejasných případech je nutné si odpověď řádně odůvodnit a podložit pádnými a logickými argumenty. Současně by měl být daňový subjekt schopen prokázat, jaký byl stav majetku před a po provedení úprav, aby bylo možné posoudit, zda se jednalo o opravu nebo naopak o rekonstrukci či modernizaci majetku.

Výdaje na opravy

Opravou se podle účetních předpisů odstraňují účinky částečného fyzického opotřebení nebo poškození za účelem uvedení do předchozího nebo provozuschopného stavu. Při opravě se majetek uvádí do původního stavu nebo dochází k výměně starých kusů za nové, přičemž mohou být použity i jiné materiály, díly, součásti nebo technologie, než které byly použity původně, pokud tím nedojde k technickému zhodnocení. Typickými příklady oprav jsou:

  • Vymalování interiérových a venkovních prostor včetně nahrazení běžných omítek omítkami sanačními;
  • Výměna dveří o stejných rozměrech, výměna elektroinstalace; bodových světel za jiná bodová světla;
  • Nahrazení koberců pevně spojených s nemovitostí za nové, rovněž spojené s nemovitostí.

Výdaje na technické zhodnocení

Za technické zhodnocení, splňující definici v zákonně o daních z příjmů se považují např. výdaje na:

  • Instalaci tažného zařízení k vozidlu;
  • Výstavbu příček pro rozdělení velké kanceláře na více menších (tzv. fitout);
  • Výměna klasické kabeláže za optické kabely;

Existují však i případy, kdy výdaj není ani opravou ani technickým zhodnocením, takovým případem může být instalace kamerového systému v budově, který je z pohledu zákona o daních z příjmů samostatnou movitou věcí.

Závazné posouzení

Zůstává-li daňový subjekt přes veškeré úsilí na pochybách, může požádat správce daně o závazné posouzení, zda zásah do majetku představuje technické zhodnocení nebo se jedná o opravu. Žádost se může vztahovat jak k již provedeným, tak k právě prováděným nebo plánovaným zásahům a musí obsahovat náležitosti stanovené zákonem o daních z příjmů. Podání žádosti o závazné posouzení podléhá správnímu poplatku ve výší 10.000,- Kč.

Technické zhodnocení z účetního hlediska

Jak již bylo řečeno výše technické zhodnocení je definováno v zákoně o dani z příjmů a v účetnictví se s ním nakládá jako s dlouhodobým majetkem. Technická zhodnocení lze provádět na dlouhodobém hmotném i nehmotném majetku.  Prováděné technické zhodnocení se může v účetnictví projevit dvěma způsoby:

  • Společnost eviduje technické zhodnocení jako navýšení pořizovací ceny vlastního zhodnocovaného majetku.
  • Společnost eviduje technické zhodnocení jako samostatný dlouhodobý majetek, pokud se zásah provádí na majetku, který není ve vlastnictví společnosti, ale společnost si tento majetek pouze pronajímá a zároveň toto technické zhodnocení nevstupuje do pořizovací ceny majetku u pronajímatele.

K tomu, aby společnost mohla provádět technické zhodnocení na pronajatém majetku, musí mít souhlas majitele majetku, že technické zhodnocení může na tomto majetku provést. Dále by měl souhlas obsahovat, i kdo bude o technickém zhodnocení účtovat, tzn., kdo ponese výdaje na technické zhodnocení, které se budou pak následně účetně a daňově odpisovat.

Technické zhodnocení je nutno identifikovat již v raném začátku realizace, tzn. již v době plánování realizace a to z důvodu správného účtování o technickém zhodnocení majetku. Vzhledem k tomu, že technické zhodnocení je dlouhodobým majetkem, je nutné o jeho pořízení účtovat přes účty pořízení majetku, účty 041x – pořízení dlouhodobého nehmotného majetku či účty 042x - pořízení dlouhodobého hmotného majetku.

V okamžiku dokončení technického zhodnocení do provozuschopného stavu je toto technické zhodnocení fyzicky uvedeno do užívání. Následně by se mělo účtovat o zařazení do užívání i v účetnictví a to zařazením/přeúčtováním technického zhodnocení z účtů 04x - pořízení dlouhodobého majetku na účty dlouhodobého majetku skupiny účtů 01x – Dlouhodobý nehmotný majetek (nejčastěji se technické zhodnocení v této skupině týká účtu 013 – Software) či do skupiny účtů 02x – Dlouhodobý hmotný majetek na základě zařazovacího protokolu.

Zařazovací protokol

Stejně jako je tomu i u jiného dlouhodobého majetku předchází zařazení do užívání sestavení Zařazovacího protokolu. Zařazovací protokol by měl obsahovat minimálně soupis položek celkové pořizovací ceny technického zhodnocení, ve které bude v účetnictví zařazeno a dále okamžik dokončení pořizování technického zhodnocení. Správné vyhodnocení pořizovací ceny a okamžiku dokončení/zařazení do užívání má vliv na výši odpisů dlouhodobého majetku a jejich výši v daném účetním období.

Technické zhodnocení vstupuje do nákladů pomocí účetních odpisů, které jsou kalkulovány dle doby životnosti majetku a v případě, že technické zhodnocení má za následek prodloužení doby životnosti majetku i rekalkulaci účetního odpisového plánu pro daný dlouhodobý majetek.

Výdaje na opravy z účetního hlediska

V případě, že zásahy na dlouhodobém majetku nesplňují charakter technického zhodnocení, jsou výdaje klasifikovány jako výdaje na opravy a udržování dlouhodobého majetku. Nesplnění charakteru technického zhodnocení může být jednak na straně technického úkonu, který nemá za výsledek zlepšení technických parametrů, jak jsou definovány v daňové části tohoto článku, ale tak může být i na straně finanční a to je případ, kdy dokončené technické zhodnocení má nižší hodnotu než je limit daný zákonem.

Tyto výdaje účetní jednotka účtuje rovnou do nákladů běžného období v plné výši.

[1] V případě dlouhodobého nehmotného majetku se jedná o technické zhodnocení, jsou-li jednorázově vynaložené výdaje na rozšíření vybavenosti nebo použitelnosti u jednoho majetku vyšší než 40 000 Kč – nikoliv v úhrnu.

Autoři: Štěpán Hrubý, Karolina Vernerová