Starbucks – neférová daňová výhoda v Nizozemsku?

Publikováno:
7. květen 2015
Autor:
  • Štěpán Osička
Obor:

Skupina Starbucks je největším světovým řetězcem kaváren. Pro představu: v roce 2013 dosahovala skupina celosvětově čistých tržeb zhruba na úrovni 15 mld. USD a čistého zisku po zdanění cca 8 mil. USD. Na druhé straně v roce 2012 dosáhla čistých tržeb cca 13,3 mld. USD a čistého zisku po zdanění cca 1,4 mld. USD. V poslední době je mezi veřejností známá nejenom z důvodu prodeje své kávy, ale i svou daňovou strukturou, spory s některými politiky a hlavně s Evropskou komisí (dále jen „Komise“).

V červnu loňského roku vydala Komise dílčí rozhodnutí o možné nezákonnosti daňové dohody mezi společností Starbucks Manufacturing EMEA (dále jen „Starbucks Manufacturing BV“) a Nizozemskem. Komise vyjadřuje pochybnosti k daňové dohodě v oblasti převodních cen (tzv. APA) a domnívá se, že Nizozemsko v důsledku odsouhlasení nesprávných převodních cen poskytlo Starbucks neoprávněnou státní podporu. Nizozemská vláda se proti těmto informacím ohradila a tvrdí, že dohoda se Starbucks splňuje mezinárodní standardy z hlediska převodních cen a o státní podporu se tudíž nejedná.

Podstatou nastavení převodních cen v rámci transakcí mezi jednotlivými členy skupiny spojených osob je dodržení principu tržního odstupu. Ceny by měly být nastaveny na úrovni cen, které by si mezi sebou ujednaly nezávislé subjekty za stejných nebo podobných podmínek v rámci běžných obchodních vztahů. Pokud by tato základní podmínka nebyla splněna, pak by určitá nadnárodní skupina mohla kalkulovat s možností snížení svého daňového zatížení a získat tak výhodu oproti konkurenci. V zásadě lze říci, že dohody o nastavení převodních cen vydávané členskými státy Evropské Unie (tzv. APA) musí být v souladu s principem tržního odstupu.  

O co v případu šlo?

V tomto řízení jde o nastavení převodních cen mezi Starbucks Manufacturing BV a Alki LP. Obě společnosti jsou součástí koncernu Starbucks. Jádrem celého sporu je stanovení výše licenčního poplatku, který vyplácí Starbucks Manufacturing BV právě Alki LP. Společnost Starbucks Manufacturing BV provozuje pražírnu kávy v Amsterdamu. Zaměstnává cca 40 – 60 zaměstnanců. Ve zprávě je uvedeno, že funguje jako tak zvaný „toll manufacturer“. V podstatě „toll manufacturer“ vykonává smluvní výrobu ve formě služby (práce na materiálu zákazníka). Dále je ve zprávě uvedeno, že zaměstnanci Starbucks Manufacturing BV primárně vykonávají tyto činnosti: operace v rámci procesu pražení kávy, ověřování kvality, balení, údržba a skladovací operace (dočasné skladování materiálu a hotových výrobků), plánování zásob materiálu a hotových výrobků a některé operace v rámci dodavatelsko-odběratelského řetězce. Alki LP (britská společnost) na druhé straně drží licence nutné k samotnému procesu pražení kávy a k způsobu následných dodávek kávy jednotlivým obchodům. Licenční poplatek představuje na straně Starbucks Manufacturing BV daňově uznatelný náklad při stanovení jejího základu daně. Způsob zdanění licenčního poplatku u společnosti Alki LP již není popsán.

Licenční poplatek placený Alki LP byl v podstatě stanoven ve formě residuálního zisku. Podle názoru holandského správce daně je Starbucks Manufacturing BV nízko rizikovým poskytovatelem rutinních výrobních aktivit/funkcí, jehož odměna byla odsouhlasena na bázi nákladů a přirážky v rozmezí 9 – 12 %. Zbytek, do výše dosažených výnosů, tvořil licenční poplatek hrazený Alki LP.

Rozhodnutí Evropské komise

Rozhodnutí Komise není prozatím definitivní. Jde o dílčí rozhodnutí, kdy Holandsko má právo se dál vyjádřit a obavy Evropské komise rozptýlit. Uvádíme však dílčí závěry, ze kterých vyplývají připomínky a nedostatky, které Evropská komise v daňové dohodě uzavřené Holandskem a Starbucks spatřuje.

Komise má tři pochybnosti o dodržení principu tržního odstupu v rámci nastavení převodních cen akceptovaných v APA :

  • Zdali nizozemská daňová správa správně přijala předpoklad o funkčním profilu společnosti Starbucks Manufacturing BV, jakožto poskytovatele rutinních výrobních aktivit s nízkým rizikem. Konkrétně Komise v této věci uvádí, že společnost Starbucks Manufacturing BV účtovala o skladu a opravných položkách, ačkoliv z hlediska funkčního profilu měla pouze poskytovat práci na materiálu třetí strany. Nesla v té souvislosti rizika? Je otázkou, zdali z hlediska Směrnice OECD o převodních cenách lze materiálové náklady považovat za průběžné náklady. Uzavřely by nezávislé osoby takovou strukturu s právním přesunem rizik? Dále se Komise pozastavila, zdali je vůbec funkční profil v souladu se skutečností. V této souvislosti je konstatováno v dílčím rozhodnutí, že holandská daňová správa si vůbec neověřovala informace.
  • V rámci druhého bodu Komise rozporuje způsob odsouhlasení, že ceny účtované jsou v souladu s principem tržního odstupu, tzn. první a druhou úpravu. Komise uvádí, že z dokumentace způsobu tvorby převodních cen není zřejmé, proč některé konkrétní úpravy byly provedeny, proč byly provedeny zrovna tím daným způsobem (např. použití sazby EURIBOR a přirážky půl procenta). Dále je otázkou, zdali lze pro účely stanovení úpravy považovat EURIBOR za bezrizikovou úrokovou sazbu atd.
  • Zdali nizozemská daňová správa správně přijala tezi o stanovení licenčního poplatku placeného společnosti Alki LP pomocí reziduálního zisku. Podle čl. 6.16 OECD směrnice k převodním cenám se většinou licenční poplatky odvíjí od výkonu uživatele, jeho tržeb a v některých výjimečných případech od výše zisku uživatele. Je otázkou, do jaké míry je tato metoda v souladu se Směrnicí OECD k převodním cenám, potažmo zdali by byla užita nezávislými subjekty. Dokumentace se vůbec nezabývala otázkou, jaká je hodnota licence, za jejíž poskytnutí je Alki LP odměňována. Z tohoto důvodu může být výše licenčního poplatku nadhodnocena.

Závěrem

Případ Starbucks není jediným případem z poslední doby, kdy se Komise zabývá nastavením dohod v oblasti transferových cen mezi členem určité nadnárodní skupiny a daňovou správou členské země EU. Podobná řízení byla zahájena například ve věci Amazonu, na který jsme upozorňovali v jednom z předchozích čísel našeho newsletteru. Komise tak dává jasný signál, že se nastavením daňových dohod v oblasti transferových cen bude zabývat. Komise také dává jasný signál státům, které by s ohledem na příliv investic ze strany nadnárodních koncernů nepostupovaly dle principu tržního odstupu, že budou stejně jako Nizozemsko či Lucembursko čelit přezkoumání.

Dále tato rozhodnutí obecně dávají dobrý návod i daňovým správám, jak přemýšlet o způsobech nastavení převodních cen jednotlivými skupinami v kontextu současně platného znění Směrnice OECD k transferovým cenám i bez zohlednění nových iniciativ v rámci BEPSu.

V případě Vašeho bližšího zájmu o tuto problematiku jsme Vám k dispozici ke konzultacím.

Autor: Štěpán Osička