Stanovisko Generálního finančního ředitelství

Úvodem je nutné uvést, že v příspěvku zmiňovaný rozsudek NSS 3 Ads 119/2010-58 nemá ve své podstatě vliv na dosavadní správní praxi  orgánů daňové správy (viz výše) a není ani důvodu za stávající legislativy tuto praxi měnit.

Daňové řízení je ovládáno mimo jiné zásadou materiální pravdy (§ 8 odst. 3 DŘ), kdy správce daně vychází ze skutečného obsahu právního úkonu ve všech jeho souvislostech s tím, že je pak na daňovém subjektu, aby prokázal, že příjmy plynoucí v souvislosti s jeho činností pro právnickou osobu, jsou v souladu s ustanovením § 6 odst. 1 písm. a) ZDP (pracovněprávní nebo obdobný vztah) anebo naplňují znaky     § 6 odst. 1 písm. b) a  c) ZDP (práce členů družstev, společníků s.r.o. a dalších, odměny členů statutárních orgánů právnických osob).       

Pokud daňovém subjektu (tj. členu statutárního orgánu či jednateli) budou vypláceny mzdové prostředky, ze kterých bude plátcem daně odvedena daň ze závislé činnosti i zákonné odvody na sociální a zdravotní pojištění dle příslušných právních předpisů, jedná se u právnické osoby ve smyslu ustanovení § 24 odst. 1 ZDP o náklady daňově účinné. Toto platí v případě, kdy není jednoznačně prokázáno, že se jedná zcela o výplatu odměny členovi statutárních orgánů právnických osob, která by nebyla daňově účinným nákladem dle § 25 odst. 1 písm. d) ZDP.

Odlišné daňově právní posouzení se bude vztahovat k příjmům jednatele společnosti s ručením omezeným související s jeho činností pro společnost, kdy jak v případě příjmů z pracovněprávního poměru (§ 6 odst.1 písm.a) ZDP), tak v případě příjmů z činnosti jednatele (§ 6 odst. písm. b) ZDP), půjde o náklad na dosažení, zajištění a udržení příjmů dle §  24 ZDP. 

Zdroj: Generální finanční ředitelství