Školení jako daňově (ne)uznatelný náklad

Publikováno:
13. srpen 2015
Autor:
  • Tomáš Plešingr
Obor:

Dnešní doba a s ní i celá současná společnost je charakteristická stále se zrychlujícím tempem svého vývoje. Tento vývoj je patrný především v neustálém zavádění technologických novinek, které byly ještě v nedávné minulosti považovány za nemyslitelné. Takovéto produkty se následně často stávají významným nástrojem pro ulehčení a zefektivní našeho času, a to jak v pracovním tak i v běžném životě.

Je tak logické, že člověk se musí stále více a více zajímat o dění kolem sebe a přizpůsobit tomuto vývoji i své osobní vzdělávání a rozvoj. Na neustálý vývoj musí reagovat i firmy, aby byly schopny si i nadále udržet svoji konkurenceschopnost na trhu. A právě tyto skutečnosti stojí za stále se zvyšujícím počtem firem, které svým zaměstnancům poskytují různé formy vzdělávání, které mohou mít podobu jak průběžného osobního vzdělávání, tak podobu jednorázové školící akce za účelem získání nových informací.

Benefit ve formě vzdělávání je jak u zaměstnanců tak i zaměstnavatelů oblíben i z hlediska daňového. Souvisí-li školení či jiná forma vzdělávání s předmětem činnosti zaměstnavatele a jde li o nepeněžité plnění, jedná se v případě zaměstnance o příjem osvobozený od daně z příjmů, který nepodléhá ani pojistnému. V případě zaměstnavatele pak jde zpravidla o daňově uznatelný náklad.

Nicméně, jak plyne z nedávného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, ne každou formu získávání informací lze kvantifikovat jako daňově uznatelný náklad. Je proto nezbytné posuzovat daňovou uznatelnost těchto typů firemních výdajů neustále velice pozorně.

Zmíněné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu se zabývalo případem, kdy správce daně neuznal vynaložené náklady výrobce na uspořádání setkání zahraničních zástupců spolupracujících společností v rámci nadnárodní skupiny. Cílem setkání bylo dle společnosti získání informací ohledně možných zlepšení a rozšíření produktové řady, případné rozšíření spolupráce, ale také proškolení techniků, kteří provádějí servis jejích výrobků u zákazníků. Toto setkání mělo dle vyjádření společnosti jednoznačný a okamžitý pozitivní vliv na její výnosy, na základě čehož bylo rozhodnuto vynaloženým výdajům na toto setkání přiznat daňovou relevanci.

Správce daně však argumentaci v podobě souvislosti s vlivem na zvýšení výnosů posoudil jako bezpředmětnou, neboť rozporovanými výdaji byly výdaje vynaložené za ubytování, pracovní večeře, dopravu účastníku na setkání, telefonní hovory, parkovné, atd., které jsou buďto přímo definovány v zákoně o daních z příjmu jako nedaňové, anebo nesplňují definiční znaky daňové uznatelnosti.

Nejvyšší správní soud názory správce daně potvrdil. Dále konstatoval, že i přestože uvedené výdaje nejsou taxativně uvedeny jako výdaje na reprezentaci podle § 25 odst. 1 písm. t) zákona o daních z příjmů, byly společností neseny dobrovolně, a to ve vztahu k účastníkům setkání, kteří nebyli zaměstnanci společnosti. Avšak právě pro svou obdobnou povahu by měly být jednoznačně ztotožňovány právě s výdaji na reprezentaci. Současně soud potvrdil, že hledání souvislostí mezi výnosy společnosti s tímto druhem výdajů je irelevantní. Dále se soud vyjádřil i ke skutečnosti, že společnost nebyla schopna spolehlivě doložit právní titul (ať v podobě písemné smlouvy či konkludentní dohody) pro uspořádání takového setkání a hrazení nákladů účastníkům v rámci obchodních vztahů či nějaké smluvní spolupráce.

Na závěr se nejvyšší správní soud vyjádřil i k judikátu č. j. 8 Afs 51/2013-46 týkající se posouzení nákladů na školení osob v rámci vícestupňové struktury finančních poradců, který společnost shledávala za identickou záležitost. V této kauze dospěl soud k závěru, že takovéto výdaje lze posoudit jako daňově uznatelné, neboť výkony finančních poradců přímo ovlivňují výnosy školitele, přičemž není překážkou, že finanční poradci nejsou zaměstnanci školitele. Nejvyšší správní soud však argumentaci podobnosti zamítl s odvoláním, že se nejedná o srovnatelnou situaci, neboť účastníci setkání nebyli ani zaměstnanci společnosti, resp. nebyly ani součástí vícestupňové struktury a zejména svými výkony příjem společnosti tímto způsobem nemohli ovlivnit.

Je tak nezbytné věnovat problematice školících akcí neustále zvýšenou pozornost.

Zpracoval: Štěpán Hrubý

Autor: Tomáš Plešingr