Rozsudek NSS k přerušení časového testu pro osvobození příjmu z prodeje akcií

Publikováno:
14. říjen 2021
Autor:
  • Roman Burnus
  • Veronika Hložánková
Obor:

Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) vydal rozsudek 8 Afs 246/2019-67 dne 31. 8. 2021 týkající se časového testu k osvobození u akcií při emisi z důvodu zvýšení základního kapitálu z vlastních zdrojů.

Šlo o situaci, kdy poplatník v roce 2009 nabyl akcie obchodní společnosti. Společnost se v roce 2014 rozhodla zvýšit základní kapitál z vlastních zdrojů a zároveň rozhodla o výměně akcií za nové o vyšší jmenovité hodnotě. V roce 2016 poplatník tyto akcie prodal a za toto období podal řádné daňové přiznání, kde vykázal příjmy z prodeje akcií v souladu s ustanovením §10 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „ZDP“). Později podal dodatečné daňové přiznání, kde příjmy z prodeje akcií nezahrnul. Po výzvě správce daně k odstranění pochybností poplatník argumentoval, že jeho prodej akcií je možné osvobodit dle ustanovení § 4 odst. 1) písm. w) ZDP a odkazoval se přitom na závěry Koordinačního výboru s Komorou daňových poradců ze dne 13. 2. 2008 příspěvek 199/21.11.07(„KOOV“).

Tyto argumenty byly nejdříve správcem daně, Krajským soudem, a nakonec i NSS zamítnuty.

Krajský soud uvedl, že osvobození dle ustanovení § 4 odst. 1) písm. w) ZDP se vztahuje pouze na situace, kdy dochází k výměně akcií o stejné jmenovité hodnotě, nikoli na případy navýšení základního kapitálu výměnou akcií. Z toho vyplývá, že pokud dojde k výměně akcií na různé jmenovité hodnoty, osvobození od daně z příjmu již nelze aplikovat. Dále zmínil, že závěr Ministerstva financí vyjádřený v zápise z jednání KOOV se týká pouze navýšení jmenovité hodnoty akcií okolkováním (vyznačení vyšší jmenovité hodnoty na dosavadní akcii) a neznamená to, že tento výklad lze automaticky aplikovat i na jiné situace, kdy dochází k výměně akcií.

Následně se ke sporu na základě kasační stížnosti vyjádřil i NSS, který jasně stanovil, že časový test přeruší jak výměna akcií za akcie vyšší jmenovité hodnoty, tak i tzv. proces okolkování. Jedním z hlavních argumentů bylo, že pokud se zákonodárce vědomě rozhodl zavést pro výměnu akcií speciální pravidlo pro nepřerušení časového testu viz ustanovení § 4 odst. 1) písm. w) ZDP, lze předpokládat, že jeho úmyslem bylo, aby se časový test v jiných případech přerušil. 

Autor: Roman Burnus, Veronika Hložánková