Rozhovor: Petr Kobrle, Ovocný světozor

Publikováno:
1. červen 2017
Autor:
  • Mercedes Wimmerová
Obor:

Vůně ovoce a barevná paleta dortů přiláká k výloze Ovocného Světozoru každého, kdo zrovna prochází pražskou pasáží. Jeden z majitelů, Petr Kobrle, si našel chvíli na setkání, aby se podělil o zajímavosti kolem sladkého podnikání. Kde jinde, než právě ve Světozoru!

Jak jste se dostal k rodinnému podnikání pana Hájka?

Kdysi, ještě za hluboké totality, jsem jel s CKM na hory a potkal pana Hájka. Studoval jsem tehdy vysokou školu a zároveň si přivydělával jako programátor. On byl duchovním otcem Světozoru v podniku Zelenina Praha a současně i jeho vedoucím. Jako každý chlap byl trochu pohodlný a tak ho zajímalo, jestli bych uměl naprogramovat aplikaci, která by mu umožnila lepší a méně pracnou kontrolu hospodaření se surovinami. Program jsem vytvořil a po revoluci vznikla společnost Alto, která se prodejem a údržbou těchto aplikací živí dodnes. V roce 1991 jsme se potkali znova a on mi nabídnul velmi výhodnou koupi 13% podílu ve firmě a tak jsme spolu začali podnikat. Později, když zemřela paní Boušová, koupil jsem její podíl, takže dneska mi patří 33%.

Je firma Hájek&Hájková totéž co Hájek&Boušová?
Firma Hájek&Hájková je úplně jiná firma. Asi 15 let u nás pracovali  lidé z rodiny pana Hájka. Za poměrně za vypjatých souvislostí odešli a založili si vlastní firmu, tedy Hájek&Hájková.  My jsme Hájek&Boušová.

Jakou zmrzlinu máte rád?
Vanilkovou a čokoládovou.

A dort?
Dorty moc nejím, ale myslím, že Filadelfia  je velmi dobrá. 

Šel byste si dát zmrzlinu někam jinam?
Ne, jinde si zmrzlinu nekupuji. Navíc jím i naše produkty jen na poradách, kde je testujeme. Výjimečně si líznu od dětí, když jsme někde na dovolené, ale čistě jen ze studijních důvodů.

Jaký byl rozdíl v podnikání v době, kdy jste začínali a dnes?
Tenkrát šlo všechno. Dneska nejde téměř nic. Několikrát nás to semlelo. Třeba vstup do evropské unie. My jsme byli třetí největší výrobce rodinného balení zmrzliny. Dodávali jsme do velkých obchodních řetězců.  Představte si ale, že vám za rok třikrát změní předpisy, určující které údaje mají být na obalech. Jednou to je mražený krém, jednou zmrzlina, potom éčka. Vždy jsme vyhodili obaly za stovky tisíc.

Řetězce obvykle vyžadovaly trojstrannou smlouvu s mrazírnami, které byly zodpovědné za rozvoz zboží. To byly občas nespolehlivé společnosti.  Na začátku každého roku jsme vydělali peníze a na konci roku někdo zkrachoval a zůstal nám dlužen. Přežili jsme jen díky tomu, že jsme se do obchodních řetězců přestali dodávat.
Nebo jiný příklad: Spotřebovávali jsme 36 tun cukru týdně, to jsou tři kamiony cukru! Jeden kamion sušeného mléka. Proto jsme spadali objemem výroby pod zemědělskou inspekci.  V rámci certifikace výroby při vstupu do evropské unie k nám pětkrát přijel úředník s tím, že nás instruoval, kde musíme mít jaké umývadlo, kde musíme mít zástěnu a další a další věci. Pokaždé to stálo půl milionu, a potom přijel jiný, více kompetentní, z Bruselu a řekl: To je všechno špatně. 

Co považujete z pohledu úspěšného podnikání za nejdůležitější?
Asi rozvahu a štěstí. Ale může vás postihnout změna zákonů v okamžiku, kdy na to nejste připravený. Znám člověka, který tady otevřel jednu z nejhezčích restaurací v Praze, a když přišlo zavedení DPH, on zkrachoval, protože s tím nepočítal. Nebo můžete narazit na nespolehlivého obchodního partnera, to se nám stalo několikrát a pokaždé jsme přišli o několik milionů korun. Nebo v devadesátém šestém roce přišla paní, dělala tu tři dny a přinesla salmonelu. Proti tomu není obrany. A nám šly na půl roku tržby na polovinu.  Nájmy, výplaty a ostatní mandatorní výdaje ovšem zůstaly.

Co děláte jinak než konkurenti, že jste tak úspěšní?
To těžiště je v práci s lidmi. Když přijmeme deset lidí, tak u nás zůstanou tři, přestože  máme nadprůměrné výdělky. Je to asi o 15 -20% více než je průměrná mzda v tomto oboru. Přesto stále zápasíme s nedostatkem počtu lidí. Jeden z našich manažerů se stará jen o správu lidských zdrojů. U nás, když se někdo necítí dobře, tak nesmí do práce. Stačí, když má zažívací potíže, lehkou teplotu. A home office u nás nemají smysl.

Jak vnímáte české podnikatelské prostředí?
To jste uhodila na moje bolavé místo. Já to nesnáším. Vidím, co se tu děje a jsem z toho vyřízený. Vezměte si to, že lidi, kteří produkují a vytvářejí hodnoty, jsou nemilosrdně zdaněni. Víte, že třetí největší položka rozpočtu je odvod do evropské unie! Tam k tomu přidají něco kolem devíti procent a pošlou to zpátky. Ty peníze může dostat třeba váš bratranec, kterého nemáte ráda a podnikat neumí. To v tom lepším případě.  Víte, cyklostezka odnikud nikam mi tolik nevadí, ale Čapí hnízda (zaměstnává kolem 20 lidí), dotace na biopaliva první generace nebo dotace na Segway na Václavském náměstí, to mě ničí. V Polsku za dotace postavili simulátor 5ti místného letadla Cirrus, který stál tolik co skutečné letadlo. Přitom s ním létají jen bohatí lidé, kteří nepotřebují být dotovaní. 
Víte, co říkal Reagan? Pokud to prosperuje, zdaň to. Když se to potom stále hýbe, reguluj to. A když se to přestane hýbat, dotuj to. Lidi, kteří nikdy nic nedělali, nevytvářejí hodnoty a nerozumějí tomu, nás poučují, jak máme žít a co máme dělat.

Chystáte se expandovat do ciziny?
Dostáváme nabídky z blízkých i exotických měst, jako je Sydney, Wellington nebo Peking. V Číně je trh obrovský, ale my už máme s panem Hájkem již své roky a jsme trochu pohodlní. Nejsme si ale jistí, zda náš koncept může být úspěšný i na takovou dálku.

Mát pokračovatele tradice?
Pan Hájek už má pokračovatele ve svých dcerách. Já mám pět dětí, ale zatím to nevypadá na pokračovatele. Dva jsou malí, dcera dělá architekturu… 

Co je úplně nejtěžší?
Sehnat kvalitní suroviny. Teď už je to tak, že tady v Česku mám stálé partnery, ale to probíhá třeba tak, že někdo přijde a řekne, že mají dobré jahody v Maroku a potom když skončí, budou dobré jahody ze Španělska. Přiveze vzorky, my je ochutnáme, a když zjistíme, že jsou dobré, tak on nakoupí tři čtyři kamiony, něco zamrazí něco nám dá. Potom máme nějakou dobu české jahody, které mají výbornou chuť, ale jsou krátce, a tak je to se vším. Vloni nebyly pistácie, byla nějaká krize a výrobci, aby ušetřili, tak je přestali laserově třídit a to byl hrozný průšvih. My toho zpracováváme tuny ročně a to nemůžeme ručně přebírat. Některé výrobky jsme museli přestat dělat.

Mají vaši zaměstnanci benfity?
Benefitů mají mraky. Přispíváme na stravné, na tábory pro děti, mají velké odměny, poukazy na sport, vyhodnocujeme nejlepší zaměstnance, oceňujeme věrnost, tak že když je u nás někdo pět let, dostane odměnu, po deseti letech velkou odměnu atd. Ale na druhou stranu musím říct, že ta práce u nás je natolik těžká, že i lidi, kteří u nás dělají dlouho, tak jsou velmi unavení, že jim to za to nestojí. U nás žádny lempl nevydrží.

Co si myslíte vůbec o daních?
Daně se mají platit, stát musí fungovat. A my jsme vždycky platili, vždycky jsme byli slušní. Já to vidím také z druhé strany, protože moje druhá firma Alto dělá pokladny. To, jak bylo EET připravené, že portál spustili v listopadu a v prosinci mělo být připojených 40 tisíc  pokladen, tak to je na hranici lumpárny. Moji lidé dělali 2 měsíce ve dne v noci. Byla to náročná a odborná práce. Jestli si každý myslí, že každý má připojenou pokladnu na internet, tak se mýlí. My jsme poměrně velcí, máme privátní sítě, protože máme věrnostní program a nepotřebujeme, aby se nám do toho nějaký pitomec naboural. Navíc jsem slyšel v TV, že IT společnosti EET dodělají zadarmo. Asi mé děti nemusí jíst.

Koho vnímáte jako konkurenci?
Hájek & Hájková jsou konkurenti, kteří těží z toho, že i nás lidi pletou, mají velmi podobný sortiment. To, že jsme se s nimi nepohodli, neznamená, že to dělají špatně. My jsme Hájek&Boušová a máme deset provozoven a oni jsou Hájek & Hájková a mají asi čtyři nebo pět provozoven. Vezou se v našich stopách, ale není možné to nijak právě postihnout. Zkoušeli jsme to, ale člověk z toho je zbytečně otrávený a žádného výsledku jsme nedosáhli. Základ receptu pochází z rodinné tradice pana Hájka, ještě z doby první republiky. Přišel s ním jeho tatínek, který se vyučil u Mainla a po válce začal spolupracovat s jedničkou v tomto oboru, cukrářem Linkou. Ten později emigroval. Není jednoduché nás zkopírovat, je to velmi pracné.

 

 

 

Autor: Mercedes Wimmerová