Prokazování vnitrokoncernových převodních cen budou jednodušší

Publikováno:
9. březen 2013
Autor:
  • Ivan Fučík

Generální finanční ředitelství (GFŘ) vydalo na konci roku 2012 Pokyn označený číslem D-10, ve kterém výrazně snížilo administrativní požadavky na dokumentaci transferových cen pro daňové subjekty, které si poskytují služby v rámci koncernu. Zatímco podle původní metodiky vycházející ze směrnice o transferových cenách platila pro vnitrokoncernové zúčtování stejná pravidla, jako pro všechna ostatní zúčtování, tímto pokynem zjednodušilo GFŘ výrazně pravidla pro nastavení převodních cen při poskytování vnitroskupinových služeb.

Koho a jakých služeb se zjednodušení týká?

Zjednodušení se týká služeb účtovaných mezi českým daňovým subjektem a jeho zahraničním spřízněným podnikem a služeb mezi dvěma českými spřízněnými (spojenými) podniky. Jedná se tedy o služby, které obvykle odebírají všechny podniky v koncernu. Podmínkou je, že se jedná o tzv. „vnitroskupinové služby“, které netvoří hlavní činnost subjektu ani netvoří podstatný náklad u žádného ze zainteresovaných podniků.

Za podstatný náklad se považuje částka, která nepřekročí 10 % z celkových tržeb a zároveň více než 50 mil Kč u poskytovatele a 20 % z celkových nákladů a částku 50 mil Kč u příjemce.

Jako klasickou „vnitroskupinovou službu s nízkou přidanou hodnotou“ považuje pokyn služby charakteru:

  • správního,
  • technického,
  • finančního,
  • poradenského,
  • obchodního.

Svou povahou slouží takové služby skupině podniků k zajištění provozních, řídících či kontrolních mechanismů tak, aby byla podporována jejich hlavní činnost.

V čem spočívá zjednodušení

Na rozdíl od komplexní dokumentace musí tzv. „zjednodušená dokumentace“ obsahovat pouze tyto části:

  1. Identifikace subjektů
  2. Poskytnutí služby a její popis
  3. Účel a přínos poskytnuté služby
  4. Metoda
  5. Náklady
  6. Ziskovost tržního postupu

Pokud v rámci výše popsaného budou podána dostatečná vysvětlení, upustí správce daně od požadavku na plnou šíři dokumentace, především pak od požadavku na dokumentaci v následujících oblastech:

  1. Funkční a riziková analýza
  2. Srovnávací analýza
  3. Odůvodnění přirážky u metody Cost+ 
  4. Analýza trhu
  5. Celková informace o skupině

Závěr

Závěrem je tedy nutno říct, že konečné rozhodnutí, zda je nutné zpracovávat úplnou nebo zjednodušenou dokumentaci, závisí na kvalitě poskytnutých podkladů a konečně rozhodnutí správce daně. Pokyn říká, že pokud daňový subjekt touto zjednodušenou dokumentací unese důkazní břemeno, má správce daně možnost upustit od požadavků na úplnou dokumentaci transferových cen, především pak od požadavků na srovnávací a funkční analýzy, která jsou nejnáročnější a nejkomplikovanější částí celé dokumentace.

Autor: Ivan Fučík