Principy a cíle auditu

Publikováno:
20. květen 2010
Autor:
  • Fučík & partneři

V dnešním vydání jsme se rozhodli Vás informovat o cíli a principu auditu a  o možných modifikacích výroku auditora z pohledu mezinárodních auditorských standardů.  Tento článek si dává za cíl informovat veřejnost o principech, na kterých je audit postavena a vysvětlit, proč auditor nemůže být zodpovědný za účetní závěrku společnosti a na základě jakých principů auditor vydává výrok.

Cílem auditu účetní závěrky je umožnit auditorovi vyjádřit názor, zda je účetní závěrka sestavena ve všech významných ohledech v souladu s příslušným rámcem účetního výkaznictví.  Auditor je povinen vykonávat audit v souladu s mezinárodními auditorskými standardy.  Ty obsahují základní principy a nezbytné postupy spolu s návodem k jejich použití. Při stanovení rozsahu auditu (tj. stanovení auditorských postupů) je auditor povinen dodržet všechny mezinárodní auditorské standardy, které jsou relevantní pro daný audit. Auditor nesmí prohlásit, že audit je v souladu s mezinárodními auditorskými standardy, pokud plně nedodržel všechny standardy relevantní pro daný audit.

Při plánování a provádění auditu auditor využívá profesní skepticismus s vědomím, že mohou existovat okolnosti, které způsobí, že účetní závěrka bude významným způsobem zkreslena.

Výsledkem práce auditora je získání přeměřené jistoty, že účetní závěrka jako celek neobsahuje významné nesprávnosti, ať už z důvodu podvodu nebo chyby. Princip přiměřené jistoty znamená získat důkazní informace nezbytné k tomu, aby auditor mohl dojít k závěru, že účetní závěrka jako celek neobsahuje významné nesprávnosti.

Auditor nemůže získat absolutní jistotu, neboť v rámci auditu existují určitá přirozená omezení, která ovlivňují možnost auditora zjistit významné nesprávnosti. Tato omezení vyplývají z takových faktorů jako je použití testů, dále pak přirozená omezení kontrol (např. možnost, že vedení obchází kontroly nebo uzavřelo tajnou dohodu), v neposlední řadě skutečnost, že většina důkazních informací má spíše podpůrný než jednoznačně přesvědčivý charakter. Vzhledem k popsaným skutečnostem není audit zárukou toho, že účetní závěrka neobsahuje významné nesprávnosti, neboť nelze dosáhnout absolutní jistoty. Navíc výrok auditora nezajišťuje životaschopnost účetní jednotky ani efektivitu nebo účelnost, s níž vedení řídí záležitosti jednotky, v budoucnu.

Auditor získá a zhodnotí důkazní informace s cílem získat přiměřenou jistotu, zda účetní závěrka podává věrný a poctivý obraz nebo zobrazuje věrně ve všech významných ohledech soulad s příslušným rámcem účetního výkaznictví. Princip přiměřené jistoty uznává existenci rizika, že výrok auditora nebude vhodný.

Riziko, že auditor v případě, že účetní závěrka bude obsahovat významné nesprávnosti a vydá nevhodný výrok, se nazývá „auditorské riziko“. Auditor naplánuje a provede audit tak, aby snížil auditorské riziko na přijatelně nízkou úroveň, která by odpovídala cíli auditu. Auditor sníží auditorské riziko tím, že navrhne a provede auditorské postupy tak, aby získal dostatečné a vhodné důkazní informace a byl schopen dospět k přiměřeným závěrům, z nichž bude vycházet výrok auditora. Pokud auditor sníží auditorské riziko na přijatelně nízkou úroveň, získá přiměřenou jistotu.  

Auditor se zaměřuje na významné nesprávnosti a nenese odpovědnost za zjištění nesprávností, která nejsou z hlediska účetní závěrky jako celku významná. Auditor zvažuje významnost dopadu zjištěných neopravených nesprávností, jak jednotlivých, tak v jejich součtu, na účetní závěrku jako celek.

Zatímco auditor je odpovědný za formulaci a vydání výroku ohledně účetní závěrky, odpovědnost za její zpracování a prezentaci v souladu s příslušným rámcem účetního výkaznictví nese vedení účetní jednotky, na které dohlížejí osoby pověřené jejím řízením. Audit účetní závěrky nezbavuje osoby pověřené řízením účetní jednotky jejich odpovědnosti. Vedení je dále odpovědné za sestavení a prezentaci účetní závěrky v souladu s tímto příslušným rámcem účetního výkaznictví. Tato odpovědnost zahrnuje navržení, implementaci a dodržování takové vnitřní kontroly, která je relevantní pro sestavení a prezentaci účetní závěrky, která nebude obsahovat významné nesprávnosti, ať už z důvodu podvodu nebo chyby, dále výběr a použití vhodných účetních zásad a účetní odhady, které jsou za daných okolností přijatelné. K uznání odpovědnosti vedení za účetní závěrku, navržení a zavedení vnitřních kontrol slouží prohlášení o úplnosti, které vedení při ukončení auditu podepisuje. V případě, že účetní jednotka odmítne toto prohlášení podepsat, dochází k omezení rozsahu činnosti auditora. Auditor je povinen zhodnotit míru, v jaké se spoléhá na ostatní informace poskytnuté vedením. Dle této skutečnosti se pak rozhoduje o vydání výroku s výhradou nebo o odmítnutí výroku.

Tímto se dostáváme k modifikaci zprávy auditora (výroku). Za určitých okolností může být zpráva auditora modifikována doplněním odstavce zdůrazňující významnou skutečnost ovlivňující účetní závěrku, přičemž tato skutečnost je podrobněji popsána v příloze k účetní závěrce. Jde o upozornění uživatele ověřené účetní závěrky, aby nepřehlédl tuto skutečnost a vzal ji v úvahu, tak jak je popsána v příloze k účetní závěrce. Příkladem toho může být neschopnost účetní jednotky nepřetržitého trvání např. z důvodu finanční situace účetní jednotky nebo vedení významného sporu, jehož výsledek ke dni vydání výroku není znám a není možné určit jeho dopad tak, aby mohla být vytvořena v účetní závěrce účetní jednotky rezerva na probíhající spor. Zdůraznění skutečnosti neovlivňuje výrok auditora.

Auditor nemusí být schopen vydat výrok bez výhrad, pokud existuje některá z níže uvedených okolností a její vliv na účetní závěrku podle názoru auditora je nebo může být významný:

  • Existuje omezení rozsahu auditu (příkladem je nedoložení inventurní sestavy před inventurou a inventurní sestavy po inventuře; není tak možné ověřit hodnotu zásob evidovanou v účetní závěrce společnosti)
  • Auditor není ve shodě (nesouhlasí) s vedením účetní jednotky, pokud jde o vhodnost zvolených účetních postupů, metody jejich aplikace nebo přiměřenost informací zveřejněných v příloze k účetní závěrce (př. nepřiměřená výše opravné položky)

Výrok s výhradou vydá auditor v případě, že dojde k závěru, že výrok bez výhrad nelze vyjádřit, a současně důsledky rozporu s vedením nebo omezení rozsahu nejsou tak zásadní, aby vyžadovaly odmítnutí výroku nebo záporný výrok.

Auditor odmítne výrok vydat v případě, že důsledky omezení rozsahu auditu jsou tak zásadní, že nebyl schopen získat dostatečné a vhodné důkazní informace, a proto není schopen vydat výrok k účetní závěrce.

Záporný výrok vydá auditor v případě, že důsledky rozporů s vedením účetní jednotky jsou tak zásadní, že auditor dojde k závěru, že výhrada ve zprávě není přiměřená k vystižení zavádějících informací nebo neúplnosti účetní závěrky.

Ve všech případech, kdy auditor vyjádří jiný výrok než výrok bez výhrad, musí být ve zprávě auditora uveden výstižný popis všech podstatných důvodů, včetně vyčíslení jejich možných dopadů na účetní závěrku, je-li možno toto vyčíslení prakticky provést.

Cílem tohoto článku nebylo podat detailní informace o auditorské činnosti, ale nastínění základního rámce,  se kterým auditor pracuje a objasnění odpovědnosti za sestavení  účetní závěrky společnosti a neposlední řadě uvést jednotlivé možné druhy výroků auditora.

Autor: Fučík & partneři