Přímý účinek Evropské směrnice na ochranu oznamovatelů

Dne 23. října 2019 byla přijata směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie. Tato směrnice měla být členskými státy do jejich vnitrostátního práva implementována během transpoziční lhůty končící 17. prosince 2021. Dnes je ale jasné, že směrnice nebude v České republice implementována včas. Přesto se Česká republika nevyhne některým závazkům, které pro ni ze směrnice plynou. Pro usnadnění nastalé situace adresátům povinností dle směrnice vydalo Ministerstvo spravedlnosti dne 4. listopadu 2021 metodiku k přímé aplikovatelnosti směrnice[1].    

Přímý účinek směrnice

Dle metodiky Ministerstva spravedlnosti je při nenáležité (v tomto případě nikoliv včasné) transpozici směrnice možným důsledkem přímý účinek směrnice, na jehož základě jsou práva a povinnosti zakládána přímo a vnitrostátní soudy a další orgány veřejné moci jsou povinny je chránit. Přímý účinek směrnice přitom dle metodiky dopadá pouze na subjekty veřejného práva (nikoliv všechny adresáty směrnice – soukromého sektoru se to tedy zatím netýká), a to na následující orgány veřejné moci:

  • státní orgány;
  • orgány územních samosprávných celků – orgány krajů a obcí s více než 10 000 obyvateli (např. krajské úřady, magistráty, městské úřady a obecní úřady); a
  • další veřejné instituce (např. Všeobecná zdravotní pojišťovna, veřejné vysoké školy, ČEZ nebo Stanice technické kontroly).

K aktivaci přímého účinku směrnice s ohledem na končící transpoziční lhůtu přitom dojde již 18. prosince 2021. Od tohoto data jsou výše uvedené orgány veřejné moci povinny plnit povinnosti dle směrnice.

Povinnosti povinných subjektů

Mezi hlavní povinnosti vyplývající ze směrnice patří zejména zavedení vnitřního oznamovacího systému a v jeho rámci nastavení procesů vyřizování, zpracovávání a uchovávání oznámení. Výše uvedené orgány veřejné moci jsou tedy v důsledku přímého účinku směrnice povinny zejména:

  • určit příslušnou osobu odpovědnou za přijímání oznámení a nakládání s ním;
  • zajistit dálkový přístup k informacím týkajících se oznamování, označení příslušné osoby, jejího tel. čísla a e-mailu nebo jiné adresy pro doručování;
  • umožnit oznamovateli podat oznámení prostřednictvím vnitřního oznamovací systému písemně nebo ústně;
  • zajistit, aby se s podanými oznámeními mohla seznamovat pouze příslušná osoba a zajistit ochranu totožnosti oznamovatele a dalších osob a informací uvedených v oznámení;
  • zajistit řádné posouzení důvodnosti oznámení a jeho pravdivosti příslušnou osobou;
  • vyrozumět oznamovatele o přijetí oznámení ve lhůtě 7 dnů od jeho podání a o výsledcích posouzení oznámení do 3 měsíců od potvrzení přijetí oznámení;
  • přijmout vhodná opatření k nápravě nebo předejití protiprávního stavu v návaznosti na podané oznámení.

Pro ochranu oznamovatelů směrnice rovněž stanovuje zákaz odvetných opatření, který jsou orgány veřejné moci povinny respektovat. Mezi taková opatření se řadí jakékoliv přímé či nepřímé jednání nebo opomenutí, k němuž dochází v pracovním kontextu a které by oznamovateli mohlo způsobit neoprávněnou újmu (např. rozvázání pracovního poměru, neprodloužení pracovního poměru sjednaného na dobu určitou, snížení mzdy/platu, nepřiznání osobního příplatku). V případě porušení zákazu odvetných opatření se oznamovatel bude moci domáhat náhrady škody, příp. náhrady nemajetkové újmy.

Závěr

S ohledem na blížící se aktivaci přímého účinku směrnice je tak nejvyšší čas, aby se příslušné orgány veřejné moci připravily na plnění povinností dle směrnice, které se na ně bude od 18. prosince 2021 vztahovat.  

 

[1] Zde

Autor: Veronika Odrobinová, Martina Šumavská