Přechod daňových povinností v souvislosti s dědickým řízením

Publikováno:
3. listopad 2011
Autor:
  • Fučík & partneři
Obor:

Aktuální ekonomická situace a její výhledy dávají tušit, že počty daňových dlužníků porostou. Stále častěji se může stát, že v rámci dědického řízení nebude na zůstavitele přecházet pouze majetek, ale budou přecházet i dluhy včetně těch daňových. Jak je dědění daňových povinností upraveno? To si stručně naznačíme v tomto příspěvku.  

Přechod daňové povinnosti (přechod práv a povinností daňového subjektu) je s účinností od 1.1.2011 nově upraven v ustanovení § 239 daňového řádu. Podle tohoto ustanovení přechází daňová povinnost, která vznikla zůstaviteli, na jeho dědice, který získává postavení daňového subjektu. Dědic je povinen uhradit daň jen do výše ceny nabytého dědictví (viz § 239 odst. 2 daňového řádu).

Z ustanovení daňového řádu plyne, že na dědice přechází daňová povinnost zůstavitele pouze do výše ceny nabytého dědictví. Výše ceny nabytého dědictví se stanoví posudkem znalce podle zákona o oceňování majetku ke dni smrti zůstavitele (jde o stejnou částku, která je základem daně dědické). V případě, že by dědic zaplatil na daňových povinnostech částku vyšší, je tato částka přeplatkem na dani.

Dědic, na kterého přešla daňová povinnost, je povinen do 6 měsíců po úmrtí zůstavitele podat za uplynulou část běžného  zdaňovacího období řádné daňové tvrzení nebo dodatečné daňové tvrzení. Daňové tvrzení podává dědic svým jménem (je uveden jako poplatník, případně plátce) správci daně místně příslušnému zůstaviteli (místní příslušnost zůstává zachována).

K přechodu daňových povinností zůstavitele na dědice nedochází v případě, že dědic dědictví odmítne (viz § 463 občanského zákoníku).

Přechod daňových povinností ze zůstavitele na dědice jsme výše komentovali pouze stručně, v praxi může být situace mnohdy složitější a vždy je vhodné konzultovat ji s odborníky.

Autor: Fučík & partneři