GT News

Daně, účetnictví, právo a nejen to. Všechny klíčové novinky pro váš byznys.

Roman Burnus | Anna Beránková | 7. Února 2023

Pokyn D-59 aktualizuje výklad GFŘ k daním z příjmů

Sdílet článek:

Pod označením D-59 vydalo Generální finanční ředitelství („GFŘ“) pokyn k některým ustanovením zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů („ZDP“). Pokyn D-59 je účinný od 1. 1 .2023 a stává se tak aktualizací pokynu D-22, který se uplatňoval pro zdaňovací období započatá od roku 2014.

Pokyn D-59 reaguje na změny v ZDP. Nově rozebírá časové testy u příjmů z prodeje nemovitostí nebo uplatnění úroků z úvěrů na bytové potřeby obstarané od 1. 1. 2021. Maximální výše limitu pro uplatnění úroků z úvěru byla změněna z částky 300 000 Kč na 150 000 Kč, přičemž tento limit platí pouze pro bytové potřeby obstarané až po 1. lednu 2021. Při kombinaci starých a nových úvěrů pak pokyn stanovuje způsob výpočtu celkové částky úroků.

Pokyn D-59 také stanovuje, že pro osvobození příjmů z prodeje nemovitých věcí je v případě pozemku se stavbou, jež je podle občanského zákoníku jeho součástí, rozhodující den nabytí tohoto pozemku, nikoliv tedy stavby na pozemku.

Dále jsou v pokynu odstraněny pochybnosti okolo odečitatelných položek. Pro uplatnění odpočtu úroků z úvěru, který je užíván na údržbu a změnu stavby domu, ale daňový subjekt není vlastníkem tohoto domu, přestože je účastníkem úvěrové smlouvy a není schopen prokázat nárok na odpočet úroků z úvěru výpisem z listu vlastnictví dle § 38l odst. 1 písm. e) ZDP, pak musí být prokázáno, že daňový subjekt užívá tento rodinný dům k trvalému bydlení, jinak nebude uplatnění úroků z úvěru uznáno.

V pokynu je nově výslovně uvedeno, že příjmy z krátkodobých pronájmů nemovitých věcí za účelem rekreace (typu Airbnb) jsou považovány za příjmy ze samostatné činnosti, a nikoliv za příjmy z pronájmu, čímž tento výklad ukončil dlouhodobé diskuze na dané téma a potvrzuje přístup finanční správy i dosavadní správní praxi. Další potvrzenou správní praxí je pak o oceňování nemovitých věci cenou zjištěnou, nikoliv cenou obvyklou.

Nový pokyn se také vyjadřuje k § 6 ZDP, a to konkrétně k odst. 9 písm. d) bod 1, kde je zdůrazněna nutnost poskytování zboží a služeb zdravotního, léčebného, hygienického a obdobného charakteru pouze od zdravotnických zařízení, tedy registrovaných v Národním registru poskytovatelů zdravotních služeb. Při nesplnění této podmínky je takový příjem zaměstnance podroben zdanění a vstupuje do vyměřovacího základu pro odvod sociálního a zdravotního pojištění.

V souvislosti se zaměstnanci jsou v pokynu také upraveny stravenky a stravovací paušály. Pro stravovací paušál a směny delší než 11 hodin lze osvobodit stravovací paušál až do 70 % horní hranice stravného, které může být poskytnuto zaměstnancům při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin, tedy 107,1 Kč k 1. 1. 2023. Zaměstnancům pracujícím na základě dohody o provedení práce a jednatelům lze též poskytnout stravovací paušál, ovšem pouze za předpokladu, že pracují ve stanovených směnách. Pokud má zaměstnanec se zaměstnavatelem uzavřeny dva pracovněprávní vztahy současně a k oběma poměrům jsou stanoveny směny, lze posuzovat nárok na stravování ke každé směně samostatně.

Co se oblasti příjmů právnických osob týče, GFŘ popisuje důležitost smluvního ujednání v otázce poskytování odčitatelných bezúplatných plnění. Pro podmínku minimální výše jednotlivě odčitatelného daru v částce 2 000 Kč je rozdíl mezi poskytnutím 12 darů jedné osobě po 200 Kč a postupným splácením daru za 2 400 Kč téže osobě.

Novou změnu obsahuje také výklad k § 38s ZDP, a tedy že předmětem aplikace tohoto ustanovení nejsou podíly na zisku vzniklé z titulu zjištěného rozdílu mezi sjednanou cenou a cenou obvyklou na trhu. Neméně důležitou změnou je též výklad v 10. bodu k § 29 ZDP, který u nabyvatele nepeněžitého vkladu, který pokračuje v odpisování započatém vlastníkem, umožňuje zvýšení vstupní ceny, ze které odpisoval původní vlastník, o rozdíl mezi výší ocenění nepeněžitého vkladu a výší vkladu vypláceného společníkovi obchodní korporace dle § 144 odst. 2 nebo § 249 zákona o obchodních korporacích.

V neposlední řadě došlo k rozšíření postupu při uplatnění ztráty za zdaňovací období i na její zpětné uplatnění. K částem období a k obdobím, za která se podávají daňová přiznání ve stanovených případech, pokud se nacházejí mezi těmito pěti zdaňovacími obdobími následujícími po období, za které byla daňová ztráta pravomocně stanovena, nebo mezi dvěma zdaňovacími obdobími předcházejícími období, za které byla daňová ztráta pravomocně stanovena, se v rámci aplikace časového omezení převoditelnosti daňové ztráty nepřihlíží; přitom v těchto daňových přiznáních lze daňovou ztrátu rovněž odečíst, aniž by tím byl ovlivněn celkový počet zdaňovacích období, po která lze daňovou ztrátu uplatňovat.

Pokyn D-59 představuje v obecné rovině upřesnění stávající legislativy a užívanou správní praxi, která je závazná pro správce daně. Pokud se bude daňový subjekt tímto pokynem řídit, jeho postup bude v souladu s právními ustanoveními a finanční úřady by mu neměly rozpozorovat.

Autor: Roman Burnus, Anna Beránková