V rozsudku č. 29 Af 83/2018-102 z ledna 2022 řešil Krajský soud v Brně spor o doměření daně z příjmů fyzických osob daňovému subjektu, který vyplatil bonus za prodej svých výrobků zaměstnanci jiného daňového subjektu. Daňový subjekt, jež poskytl bonus, neodvedl z vyplacené odměny zálohu na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti. Finanční úřad mu tuto daň doměřil, plus uložil povinnost zaplatit penále ve výši 20 % z doměřené daně.

Daňový subjekt měl za to, že se nejednalo o příjem ze závislé činnosti dle § 6 zákona o daních z příjmů (ZDP), nýbrž o příjem ze samostatně výdělečné činnosti dle § 7 ZDP, případně o ostatní příjem dle § 10 ZDP osoby, která bonus obdržela. Tento argument podkládal informací, že soutěž v prodeji výrobků byla určena pro neurčitý okruh osob, a šlo tedy o veřejný příslib vůči různým osobám.

Soud rozhodl, že tato informace je nesprávná a jednalo se o podporu určenou prodejcům za prodané výrobky daňového subjektu, kteří byli zaměstnanci jiného subjektu, nelze tak považovat argument o prodeji výrobků neurčitému okruhu osob za relevantní. Bonusy byly vypláceny na základě odevzdaných kuponů a šekových knížek, krajský soud uvedl, že prodejci jako zaměstnanci odběratelů činili prodej výrobků v souvislosti se svou primární závislou činností, proto se odměna za odevzdání šekové knížky stala příjmem plynoucím v souvislosti s jejich závislou činností dle § 6 odst. 1 písm. d) ZDP.

Pro posouzení příjmu jako příjmu ze závislé činnosti dle § 6 odst. 1 písm. d) ZDP je podstatné to, zda poplatník vykonává nějakou (primární) závislou činnost, a pokud mu v souvislosti s touto závislou činností plynou nějaké příjmy, je nepodstatné, zda mu tyto příjmy např. jako zaměstnanci plynou od jeho (primárního) zaměstnavatele nebo od někoho jiného

Povinnost třetí osoby uhradit daň z příjmů fyzických osob 

Krajský soud tedy rozhodl o bonusu pojednávat jako o příjmu ze závislé činnosti. Dále uvedl, že každý plátce příjmu je dle § 6 odst. 2 věta první ZDP označován za „zaměstnavatele“, a to i pokud neexistuje pracovněprávní vztah mezi plátcem a poplatníkem.  Povinnost odvést za poplatníka daň z příjmů ze závislé činnosti tak mají všechny daňové subjekty, od nichž poplatník pobírá příjmy, které souvisí s výkonem jeho závislé činnosti, jelikož jsou považovány za plátce daně a zákon o daních z příjmu o nich hovoří jako o zaměstnavatelích.

Bonus, který zaměstnanec obdržel v souvislosti s prodejem výrobků jiného daňového subjektu je tedy příjmem ze závislé činnosti od jiného než primárního zaměstnavatele, a tudíž z tohoto příjmu musí být odvedena záloha daň z příjmů ze závislé činnosti.

Je nutné mít se na pozoru, pokud organizujeme soutěž daného typu, abychom správně rozpoznali, zda jde či nejde o soutěž určenou široké veřejnosti, abychom se nestali plátcem daně za zaměstnance, které jsme nikdy účelně nenajímali. 

Autor: Roman Burnus, Valérie Kovářová