V souladu se zákonem o účetnictví účetní jednotka oceňuje pohledávku při jejím vzniku jmenovitou hodnotou. Vypořádání pohledávky může kromě standardní úhrady od odběratele proběhnout i jinými metodami. Jedním ze způsobů, je prodej pohledávky společnostem, které se zabývají obchodováním s pohledávkami.

Pohledávky nabyté za úplatu tyto účetní jednotky oceňují k okamžiku uskutečnění účetního případu pořizovací cenou. Součástí pořizovací ceny pohledávek jsou náklady s pořízením související, jedná se zejména o náklady na znalecké ocenění nakupovaných pohledávek, odměny právníkům a provize.

Protože pohledávky, které společnost nabyla a určila k obchodování, nejsou zpravidla drženy do splatnosti a nepodléhají režimu opravných položek, umožňuje zákon promítnutí změny ocenění pohledávek do výsledku hospodaření dříve, než dojde k jejich prodeji, a to prostřednictvím ocenění reálnou hodnotou. Oceňování reálnou hodnotou je zákonem vyžadováno vždy k rozvahovému dni nebo k okamžiku, k němuž se účetní závěrka sestavuje. Dále se může účetní jednotka rozhodnout, zda ocení pohledávky určené k obchodování reálnou hodnotou i v průběhu účetního období. Důvodem pro častější přecenění je zvyšování vypovídací schopnosti účetních informací v průběhu účetního období a umožňuje kvalitnější zhodnocení finanční pozice účetní jednotky.

Nejobjektivnějším způsobem stanovení reálné hodnoty je tržní hodnota, kterou konkrétně upravuje § 27 odst. 5 zákona o účetnictví. Tuto hodnotu lze ale použít pouze v situaci, kdy existuje rozvinutý kapitálový trh. Pokud nelze použít tržní cenu, je reálná hodnota určena na bázi kvalifikovaného odhadu nebo posudku znalce.

Účtování změn reálné hodnoty pohledávek, které účetní jednotka nabyla a určila k obchodování, je prováděno prostřednictvím finančních nákladů a výnosů.

Aby nedocházelo ke zneužití oceňování pohledávek reálnou hodnotou, český účetní standard č. 017 výslovně nepřipouští přesuny do skupiny a ze skupiny pohledávek, které účetní jednotka nabyla a určila k obchodování.