Nejvyšší správní soud v nedávném rozsudku (rozsudek č. j. 5 Afs 65/2013-79 ze dne 26. června 2014) judikoval názor, který daňovému subjektu ponechal právo uplatnit daň na vstupu ze zdanitelného plnění, které však nebylo poskytnuto subjekty na daňových dokladech, nýbrž odlišnou fyzickou osobou, která byla sama plátcem daně z přidané hodnoty.  Podle NSS se nejednalo o fiktivní daňový doklad, jak argumentoval finanční úřad, neboť nárok na odpočet bylo možné prokázat jiným způsobem v souladu s ustanovením § 73 odst. 5 zákona o dani z přidané hodnoty. Bylo jednoznačně prokázáno, že předmětná plnění poskytla určitá fyzická osoba, která za ně současně inkasovala odměnu, byť jednala podvodně a vydávala se za jiné zprostředkovatele dodavatelů uvedených na daňových dokladech. Této osobě také dle NSS plynula povinnost odvést daň z přidané hodnoty na výstupu.