Novinky v DPH z pohledu unijního práva

Publikováno:
10. říjen 2014
Autor:
  • Tomáš Plešingr
Obor:

Daň z přidané hodnoty je daní, která je velice významně harmonizovaná napříč celou Evropskou unii. Základními dokumenty upravujícími oblast DPH je momentálně Směrnice Rady EU 2006/112/ES a Prováděcí nařízení Rady EU 282/2011. Směrnice stanovuje obecná pravidla fungování DPH v EU, které jsou členské státy povinně implementovat do svých lokálních zákonů o DPH, a Prováděcí nařízení poskytuje detailní výklad vybraných pravidel ze Směrnice.

Dne 1. ledna 2015 vstoupí v platnost novelizace Směrnice, která byla součástí balíčku o DPH schváleného ještě v roce 2008. Na tuto novelizaci navazuje novelizace Prováděcího nařízení, jejíž zásadní změny si v následujícím textu přiblížíme.

První změna v Prováděcím nařízení souvisí se změnou místa plnění při poskytování vybraných služeb osobám nepovinným k dani (např. nepodnikající fyzické osoby). Vybranými službami se rozumí telekomunikační služby, služby rozhlasového a televizního vysílání a elektronicky poskytované služby. Místo plnění bude nově u těchto služeb stanoveno výhradně ve státě příjemce služby. Jelikož Směrnice obsahuje pouze velice strohé definice těchto služeb, tak s cílem předejít případným problémům při aplikaci nového pravidla zejména v souvislosti s uváděním stále nových služeb, jsou tyto služby detailně vymezeny v Prováděcím nařízení. Prakticky tato změna dopadá pouze na poskytovatele usazené v rámci EU poskytující tyto vybrané služby osobám nepovinným k dani usazeným taktéž v EU. Pokud tyto služby jsou poskytovány osobám povinným k dani, tak k žádným změnám nedochází.

Za telekomunikační služby se tak budou například považovat pevné a mobilní telefonní služby, audiotextové služby, provoz hlasové schránky, fax, telegraf, dálnopis, apod. Služby rozhlasového a televizního vysílání budou zahrnovat zejména rozhlasového a televizní pořady šířené internetem nebo rozhlasovou a televizní síti a určené pro širokou veřejnost. Elektronicky poskytovanými službami budou služby poskytované zejména přes internet, kterých poskytování je v podstatě automatizované. Jedná se například o prodej software přes internet, automatizovaná online dálková údržba programů nebo online poskytování prostoru na disku.

Změny ve Směrnici se rovněž dotkly tuzemského zákona o DPH, do kterého se s účinnosti od 1. ledna 2015 zakomponoval nový zvláštní režim jednoho správního místa (tzv. „Mini One Stop Shop“). Nejedná se však v zákoně o úplnou novinku, spíše o rozšíření režimu momentálně uvedeného v ustanovení § 88 a známého jako „Zvláštní režim pro poskytnutí elektronicky poskytovaných služeb“. Podle nových pravidel se poskytovatel vybraných služeb by se měl registrovat ve státě příjemce a v tomto státě rovněž zaplatit DPH. Režim jednoho správního místa odstraňuje tuto administrativní zátěž ve vztahu k službám poskytnutým v rámci EU a poskytovateli umožňuje, aby DPH z plnění poskytnutých do států EU hradil lokálnímu správci daně a vyhnul se tak registraci ve státě příjemce (v ČR bude tento režim spravovat Finanční úřad pro Jihomoravský kraj). Lokální správce daně pak daň postupuje příslušnému členskému státě, ve kterém služba byla zdanitelná.

Do Prováděcího nařízení se nově zakomponovaly tzv. domněnky o místě příjemce. Tento nový institut se týká vybraných služeb uvedených výše a rovněž dlouhodobého pronájmu dopravního prostředku osobě nepovinné k dani. Účelem domněnek je ulehčit stanovení místa příjemce v situacích, kdy to je pro poskytovatele mimořádně obtížně a administrativně náročné. Tyto situace budou nastávat například u elektronicky poskytovaných služeb, kdy se sice bude jednat o služby malé hodnoty, nicméně velkého počtu. Typicky se může jednat o prodej aplikací do mobilních zařízení, kdy poskytovatel není schopen zjistit přesně všechny okolnosti mající vliv na stanovení místa plnění.

Domněnky lze použít pouze, pokud poskytované služby splňují okolnosti stanovené v Prováděcím nařízení. Místo příjemce se u telekomunikačních služeb, služeb televizního a rozhlasového vysílání a elektronicky poskytovaných služeb bude stanovovat například v místě telefonní budky, přístupového bodu Wi-Fi, internetové kavárny, apod., pokud zároveň musí být na těchto místech přítomný příjemce těchto služeb. Domněnky se dále vztahují i na další důležité případy, které jsou blíže vymezeny v Prováděcím nařízení. Poskytovatel služeb může místo příjemce stanovit odlišně od domněnek, nicméně v takovém případě musí mít k dispozici důkazní prostředky potvrzující opak. Důkazní prostředky jsou rovněž vymezeny v Prováděcím nařízení a mohou nimi být například fakturační adresa nebo bankovní údaje příjemce.

Poslední změnou, avšak určitě ne méně důležitou než předchozí, je vymezení služeb souvisejících s nemovitostmi a jejich taxativní výčet. Vymezení těchto služeb je z hlediska aplikace DPH velice důležité. Místo plnění se u těchto služeb totiž stanoví v místě, kde se daná nemovitost nachází a to bez ohledu na to, jestli je příjemce služby osobou povinnou či nepovinnou k dani. Obecně se za službu související s nemovitosti bude považovat pouze služba, která bude mít dostatečně přímou souvislost s nemovitostí. Přímá souvislost bude zřejmá například u služeb týkajících se fyzické změny nemovitosti, tj. rekonstrukce, stavební úpravy, apod.

Dále Prováděcí nařízení například uvádí, že přímou souvislost s nemovitostí mají i služby údržby, renovace a opravy malých trvalých konstrukcí (např. potrubí pro vodu, plyn), instalace nebo montáž strojů a zařízení, které po instalaci považují za součást nemovitosti, zprostředkování prodeje, pachtu, pronájmu a s tým související právní služby. Naopak, za službu k nemovitosti nelze považovat reklamní služby, i když zahrnují použití nemovitosti, poskytnutí místa na stánek na veletrzích, atd.

Od 1. ledna 2015 nás tak čekají nejenom změny v tuzemské daňové legislativě, ale rovněž v právu Evropské unie. I když výše uvedené změny nebudou přímo implementovány do zákona o DPH, je potřebné myslet na to, že Prováděcí nařízení má aplikační přednost před tuzemským zákonem a lze ho při aplikaci režimu DPH využít společně se zákonem o DPH.

V případě, že Vás tento článek zaujal a rádi byste se o změnách v unijním právu dozvěděli více, neváhejte se na nás obrátit. Plné znění novelizujícího nařízení je dostupné v českém jazyce na webu EUR-Lex ( http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?qid=1411985807977&uri=CELEX:32013R1042).

Ing. Michal Scholtz
michal.scholtz@fucik.cz

Autor: Tomáš Plešingr