Nová pravidla DPH u poukazů (voucherů)

Publikováno:
24. září 2018
Autor:
  • Štěpán Osička
Obor:

Již počátkem minulého roku jsme zveřejnili článek, ve kterém jsme vás informovali, že po čtyřech letech jednání byla schválena směrnice Rady EU 2016/1065, která upravuje pravidla DPH u poukazů (voucherů). Snaha legislativně sjednotit problematiku poukazů započala sice již v roce 2012, kdy Evropská komise předložila návrh směrnice Rady č. 2012/0102. Tento návrh byl však koncipován velmi teoreticky a s řadou oblastí, na kterých se jednotlivé členské státy nedokázaly shodnout. Výsledkem bylo, že takto předložený návrh byl pro praxi téměř nepoužitelný. Po složitém vyjednávání a provedených změn došlo ke konsenzu a směrnice Rady EU  2016/1065 upravující poukazy byla schválena. Cílem schválené směrnice je snaha sjednotit pravidla ve všech zemích EU, tak aby došlo ke snížení administrativní zátěže a nedocházelo ke dvojímu zdanění či naopak nezdanění transakcí realizovaných prostřednictvím poukázek.

Národní zákony všech členských zemí by tak nově měly obsahovat definici, co se pro účely DPH rozumí poukazem, dále pravidla sjednocující kdy nastává datum uskutečnění plnění, stanovení základu daně a nároku na odpočet daně. Sjednocená pravidla budou odlišná pro různé typy poukazů, které mohou být buďto jednoúčelové nebo víceúčelové. Nová pravidla se týkají pouze poukazů, které lze použít k pořízení zboží nebo přijetí služby. Nevztahují se na tzv. slevové kupóny opravňující držitele k získání slevy při nákupu zboží nebo služeb.

V českém zákoně o DPH bude definice poukazu vymezena v § 15. Základními znaky poukazu, které jej mají odlišit od jiného platebního prostředku, je povinnost poukaz přijmout jako úplatu nebo část úplaty za dodání zboží nebo poskytnutí služby a současně z něj musí být zřejmé údaje o plnění, které má být uskutečněno, nebo o dodavateli, který má plnění uskutečnit.

Poukazy se rozdělují dle způsobu jejich použití na jednoúčelové a víceúčelové.

Jednoúčelovým poukazem se pro účely DPH rozumí poukázka opravňující držitele k získání vyznačeného zboží nebo služby, pokud je možné od samého začátku u plnění určit s konečnou platností sazbu DPH a místo plnění. Příkladem jednoúčelového poukazu je:

  • Poukaz na ubytování v hotelu ABC v Českých Budějovicích.
  • Poukaz na ubytování v nějakém v hotelu z řetězce hotelů Alfa v ČR.
  • Poukaz na oběd v restauraci XY v Praze (bez jakýchkoliv nápojů).

Jednoúčelovým poukazem však není např. poukaz na určitou slevu při odběru zboží v obchodě.

Jednoúčelové poukazy může vystavit buďto osoba, která bude zboží nebo službu následně i poskytovat zákazníkům (emitent = dodavatel), nebo osoba odlišná od osoby, která bude zákazníkům dodávat zboží nebo službu zákazníkům (emitent ≠ dodavatel). Samotná distribuce poukazů mezi zákazníky může probíhat přímo mezi emitentem a zákazníkem nebo prostřednictvím zapojení dalších článků v podobě distributorů.

V případě jednoúčelových poukazů vždy platí, že na každý takto učiněný převod (včetně prvního vydání nabyvateli při jeho vydání) se uplatní DPH, tedy stejným způsobem jako kdyby šlo o dodání zboží nebo poskytnutí služby, přičemž nezáleží na tom, kdo poukaz vystavil. Rozlišovat osobu, která poukaz vystavila, je zásadní až v případě finálního čerpání poukazu zákazníkem, neboť v tomto okamžiku se pravidla pro DPH mohou lišit s ohledem na osoby vystavující poukaz.

U jednoúčelových poukazů, které emituje stejná osoba, jako ta, která následně dodává zboží nebo službu zákazníkovi, není finální uplatnění poukazu zákazníkem považováno za zdanitelné plnění, a to vzhledem ke skutečnosti, že DPH již bylo odvedeno při vydání poukazu. V tomto případě tak z pohledu DPH není potřeba již konečné čerpání poukazu zákazníkem nikterak řešit.

Odlišná situace při čerpání jednoúčelových poukazů však nastává v případech, kdy je poukaz vydán jinou osobou než dodavatelem. V takovém případě se za zdanitelné plnění považuje jak převod poukazu od emitenta na zákazníka, tak i konečné čerpání poukazu zákazníkem u dodavatele. V této souvislosti je nutno podotknout, že pro účely zachování daňové neutrality u DPH je při čerpání poukazu aplikována tzv. právní fikce, kdy se na transakci čerpání poukazu nahlíží, jako kdyby bylo zboží nebo služba poskytnuta dodavatelem emitentovi.

Víceúčelovým poukazem se pro účely DPH rozumí poukaz, u něhož není předem s určitostí známo, na jaké konkrétní plnění bude poukaz čerpán. U víceúčelových poukazů nastává vznik daňové povinnosti až při čerpání poukazu. Jinými slovy jednotlivé převody víceúčelových poukazů nejsou zatíženy DPH.

Příkladem víceúčelového poukazu je např.

  • Poukaz na dobíjecí kupon (předplacená telefonní karta).
  • Poukaz na oběd do restaurace včetně výběru vín z nabídky.

Na všechny poukazy vydané před 1. 1. 2019 budou dle předložené novely platit dosavadní podmínky.

Tento článek si nebere za cíl popsat veškeré skutečnosti související se změnami v oblasti poukazů. V praxi může totiž nastat mnoho situací, které bude nezbytné do budoucna řešit, jedná se např. o situace kdy je více subjektů angažovaných v poskytnutí poukázky konečnému spotřebiteli (v různých rolích – emitent, zprostředkovatel, distributor), vzájemné úhrady (zálohy, doplatky), povinnost vystavování daňových dokladů v různých situacích, nárok na odpočet a řešení problematiky eventuálního vrácení nebo neuplatnění voucheru konečným zákazníkem.

S ohledem na výše uvedené doporučujeme subjektům využívající různé nástroje podpory prodeje prověřit, zda se jich mohou týkat připravované legislativní změny.  

Autoři: Štěpán Hrubý, Štěpán Osička

Autor: Štěpán Osička