Nejvyšší správní soud: K prokázání zdanění částek na bankovním účtu

Publikováno:
5. duben 2022
Autor:
  • Roman Burnus
  • Jana Brhlová
Obor:

Nejvyšší správní soud (dále „NSS“) rozhodl ve věci povinnosti fyzické osoby prokázat částky připsané na její bankovní účet a to, zdali byly zdaněny (Rozsudek NSS 5 Afs 256/2020 ze dne 22.10.2021), resp. zda dané příjmy na účtu nepodléhají dani. V projednávané věci bylo stěžejní otázkou rozložení důkazního břemene v daňovém řízení dle § 92 daňového řádu (dále „DŘ“).

Žalobce (daňový subjekt - dále jen „DS“)) uvedl v daňovém přiznání za zdaňovací období hrubý příjem ze zaměstnání ve výši 60 000 Kč. Byl zaměstnán jako jednatel společnosti a zároveň byl veden v živnostenském rejstříku. Ve stejném zdaňovacím období měl DS příjmy na bankovní účtech ve výši 2,4 miliónu Kč. Z důvodu pochybností ve věci přiznaných příjmů fyzické osoby vyzval správce daně DS k identifikaci finančních částek, které byly poukázány na jeho bankovní účty a které zjevně nebyly uvedeny v daňovém přiznání. 

Krajský soud nejprve považoval výzvu správce daně ze dne 21. 4. 2014 za nezákonnou. Posouzení krajského soudu bylo postaveno na tom, že stěžovatel (Odvolací finanční ředitelství) neunesl své důkazní břemeno stran prokázání důvodných pochybností dle § 92 odst. 5 DŘ. 

NSS však závěry krajského soudu odmítl. Odmítl, že by pochybnosti správce daně byly nedostatečně odůvodněné. Výzva správce daně byla dostatečně určitá, srozumitelná a podložená podklady, tak aby DS mohl reagovat adekvátně. Nejen, že DS měl stejný předmět činnosti jako jeho zaměstnavatel a obě osoby obchodovaly se stejným zbožím. Pochybnosti správce daně o příjmech fyzické osoby byly také doloženy především vklady a příjmy na účet DS. 

NSS konstatoval, že povinností DS není pouze prokázat příjmy uvedené v daňovém přiznání. Podle § 1 odst. 3 DŘ je daňové tvrzení podané daňovým subjektem pouze základem pro správné zjištění a stanovení daně, ne však jediným zdrojem. Správce daně je oprávněn vyzvat daňový subjekt k prokázání zdanění částek. Majetková přiznání nejsou v ČR zakotvena, a tedy je nutné podložit dostatečně pochybnosti správce daně. V tomto případě byly postupy důvodné a opodstatněné. DS byl povinen objasnit původ daných prostředků a jejich případné zdanění.

NNS ale také uvedl, že před zahájením daňové kontroly by měla být provedena výzva od správce daně k dodatečnému přiznání daňového subjektu. Nelze považovat dotaz správce daně, zdali si je daňový subjekt jist tím, co tvrdí v daňovém přiznání, jako výzvu k dodatečnému daňovému přiznání. Dále pak nelze tvrdit, že nebylo dostatek indicií k výzvě k dodatečnému přiznání. Porušení povinnosti správce daně v tomto případě má nicméně vliv pouze na penále.

Je také nutné brát krajským soudem v potaz, že peněžní prostředky vložené na účet ve zdaňovacím období nemusejí znamenat, že byly příjmem v tomtéž zdaňovacím období.  Je nutno posoudit krajským soudem danou věc včetně toho, zdali daňový subjekt prokázal zcela či částečně, že dané příjmy nepodléhají dani. Nutností je také zhodnotit otázku účetnictví daňového subjektu, a to, jak o daných částkách případně účtoval či měl povinnost účtovat.

Autor: Roman Burnus, Jana Brhlová

Autor: Roman Burnus, Jana Brhlová