Vracení nadměrného odpočtu DPH

Publikováno:
11. prosinec 2013
Autor:
  • Ivan Fučík
Obor:

Každý podnikatel, který je plátcem DPH, se ve své praxi již setkal se situací, kdy uplatňoval nárok na odpočet daně z přidané hodnoty. Pokud se přihodí, že nárok na odpočet daně ve zdaňovacím období převýší daň na výstupu, vznikne nadměrný odpočet. Ve většině případů je takový nadměrný odpočet prověřován ze strany správců daně.

Postup, podle kterého v této části daňového řízení postupuje správce daně, je tzv. postup k odstranění pochybností. Postup je zahájen doručením výzvy správce daně k odstranění pochybností. POP, jak se takový postup zkráceně nazývá, slouží v tomto případě k tomu, aby byly odstraněny pohybnosti správce daně ve vztahu k nároku na uplatnění nadměrného odpočtu DPH.

Pokud mají být odstraněny pochybnosti, znamená to, že správce daně musí nějaké konkrétní pochybnosti mít a takové pochybnosti musí směřovat ke správnosti, průkaznosti a úplnosti podaného přiznání anebo pravdivosti tam uvedených údajů. Pochybnosti musí být ve výzvě správce daně sděleny, aby měl daňový subjekt možnost se k těmto pochybnostem vyjádřit a napravit je, popřípadě je vyvrátit.

Postup k odstranění pochybností má podle daňového řádu sloužit k odstranění dílčích pochybností již konkrétně vyjádřených a nemá sloužit k obsáhlému časově a personálně náročnému dokazování. Pro takový účel je vhodným nástrojem daňová kontrola.

Podle daňového řádu lze POP tzv. překlopit do daňové kontroly a to v případě, kdy POPem nebyly odstraněny pochybnosti správce daně. Správce daně pak s cílem správného stanovení daně zahájí daňovou kontrolu.

  • Stížnost dle §261 daňového řádu,
  • Podnět na nečinnost nadřízenému správce daně podle §38 daňového řádu,
  • Zásahová žaloba podle §82 SŘS (Správní řád soudní),
  • Žalobu oproti rozhodnutí o stanovení daně po provedení odvolání podle §65 SŘS.

Proti POPu se naopak nelze bránit odvoláním podle §109 odst. 2 daňového řádu ani žalobou na nečinnost podle §79 SŘS. Žalobu na nečinnost nelze uplatnit z toho důvodu, že soud může správnímu orgánu uložit povinnost vydat rozhodnutí jen v případě, že takovou povinnost má správce daně podle zákona. Vzhledem k tomu, že POP je možné ukončit jinak než rozhodnutím (právě přechodem do daňové kontroly), nelze žalobu na nečinnost podle §79 SŘS uplatnit. Závěr je tedy takový, že nový daňový řád dává daňovému poplatníkovi do rukou omezené možnosti jak se bránit a urychlit proces vracení nadměrného odpočtu DPH.

Na problém včasného vracení nároku na odpočet je nutné se podívat i očima státní správy. Jejím úkolem je zabránit úniku výběru DPH například u tzv. kolotočových podvodů. To je v případech, kdy subjekt, který má povinnost DPH odvést, daň neodvede bez jakýchkoliv důvodů a naopak subjekt, který má nárok na odpočet, si nárok od státu uplatňuje. Stát pak používá POP plošně jako nástroj jak zamezit takovým daňovým podvodům a únikům.  Nelze se tak divit, že do jeho sítě spadne celá řada poctivých podnikatelů, kteří doplácejí na nepoctivost těch druhých.

Je třeba však zdůraznit, což vyplývá z judikatury soudů, že postup k odstranění pochybností nelze zneužívat k zadržování oprávněného nároku na vracení daně daňovému poplatníkovi státem.

Ivan Fučík
ivan@fucik.cz

Autor: Ivan Fučík