Kurzové rozdíly při zajišťovacím účetnictví

Publikováno:
24. duben 2014
Autor:
  • Petra Vaněčková

V následujícím článku Vás chceme krátce seznámit s problematikou tzv. samozajištění proti kurzovým rizikům, kdy je možné při splnění určitých podmínek účtovat nerealizované kurzové rozdíly rozvahově. Nerealizované kurzové rozdíly při samozajištění tak neovlivňují hospodářský výsledek společnosti a jejich rozvahové zachycení v účetní závěrce lépe zobrazuje skutečnost.

Co je to samozajištění?

Účetní jednotky, které obchodují v cizí měně, realizují „samozajištění“ tím, že uzavírají transakce na vstupech a výstupech ve stejné měně. Nemusejí se tak zajišťovat proti měnovému riziku nákupem měnových derivátů a swapů. Z hlediska rizika změny devizových kurzů jsou přirozeně zajištěny,  neboť např. příjmy v EUR použijí na úhrady závazků  v EUR (např. příjem z pronájmu v eur je použit na úhradu splátek úvěru v EUR). Tyto účetní jednotky tak fakticky nenesou kurzová rizika z takto zajištěných transakcí.

Výsledkové účtování nerealizovaných kurzových rozdílů

Účetní jednotky, které provádějí výše uvedené „samozajištění“, mohou k datu účetní závěrky účtovat o realizovaných i nerealizovaných kurzových rozdílech do výsledku hospodaření. V takovém případě však není v účetní závěrce zobrazena skutečnost,že např. cizoměnové pasivum (úvěr) slouží k zajištění kurzových rizik z budoucích inkas (příjmy z pronájmu). Dochází tak k nesouladu ve vykázání kurzových rozdílů z cizoměnového pasiva a kurzových rozdílů z budoucích cizoměnových příjmů, i když fakticky není ekonomicky účetní jednotka kurzovému riziku vystavena. V účetní závěrce nejsou zachyceny budoucí cizoměnové příjmy. V případě, že je podíl těchto cizoměnových aktiv a pasiv významný, může mít tento časový nesoulad  při významném pohybu devizových kurzů zásadní vliv na účetní závěrku společnosti. Účetní závěrka pak nezobrazuje věrně a poctivě ekonomickou podstatu transakcí.

Rozvahové účtování nerealizovaných kurzových rozdílů

Možností, kterou dává účetní Vyhláška 500/2002 Sb., je aplikace zajišťovacího účetnictví (viz § 60 odst. 4 Vyhlášky 500/2002 Sb.). Vyhláška stanovuje, že v případě, kdy účetní jednotka vykazuje v rozvaze aktivum či závazek, kterými se rozhodla zajistit proti měnovému riziku již vzniklé nebo očekávané smluvní vztahy, jejichž plnění je v cizí měně, je o nerealizovaných kurzových rozdílech z takto evidovaných aktiv a závazků účtováno rozvahově.   

U výše uvedeného příkladu je závazkem vykázaným k rozvahovému dni v rozvaze cizoměnový úvěr a budoucí cizoměnová inkasa, o kterých není doposud účtováno, jsou cizoměnové budoucí příjmy z pronájmu. Při aplikaci zajišťovacího účetnictví bude v tomto případě o nerealizovaných kurzových rozdílech ze zůstatku cizoměnového úvěru účtováno  k rozvahovému dni přímo do vlastního kapitálu (rozvahově).

Nezbytnou podmínkou pro toto rozvahové účetní zachycení je však splnění veškerých požadavků na aplikaci zajišťovacího účetnictví – tedy zejména vedení dokumentace k zajišťovacímu vztahu a průběžné testování efektivity zajištění (viz blíže § 52 odst. 3 a 4 Vyhlášky 500/2002 Sb.).

Závěrem je nutné říci, že aplikace zajišťovacího účetnictví není povinná a je volbou účetní jednotky, zda tuto metodu bude aplikovat či nikoliv. Při realizaci samozajištění je však většinou aplikací zajišťovacího účetnictví dosaženo věrného a poctivého obrazu účetní závěrky. Je lépe zobrazena ekonomická podstata skutečnosti, kdy jsou kurzové rozdíly vykázány ve vzájemné věcné a časové souvislosti s příjmy.

Petra Vaněčková
petra.vaneckova@fucik.cz

Autor: Petra Vaněčková