Kde hledat odpovědi na řešení záludných účetních případů?

Publikováno:
26. září 2017
Autor:
  • Alice Šrámková
Obor:

…v interpretacích Národní účetní rady..

Národní účetní rada (dále jen „NÚR“) je nezávislá odborná instituce, která slouží k podpoře odborné způsobilosti a profesní etiky při rozvoji účetních profesí. Vznikla v roce 1999 a jejími zakládajícími a zároveň stávajícími členy jsou Komora auditorů České republiky, Komora daňových poradců České republiky, Svaz účetních a Vysoká škola ekonomická, zastoupená Fakultou financí a účetnictví.  

Interpretace NÚR vyjadřují odborný názor a přispívají ke zkvalitňování účetních předpisů České republiky.  a usilují tak o jednotné a správné interpretování Zákona o účetnictví a ostatních právních přepisů. Tyto interpretace si vydobyly své místo a jsou dnes respektovány a hojně využívány v praxi.

Příkladem může být interpretace I – 17 pobídky v nájemních vztazích (dále jen „I-17“).  Stále častěji se na trhu pronájmu nemovitostí objevují případy, kdy výměnou za podpis nájemní smlouvy na dobu určitou pronajímatel nájemci poskytne po určité období slevu z nájemného (či mu jej zcela odpustí), například v prvních šesti měsících.

Řada účetních se domnívala, že pokud nájemné není hrazeno, není třeba o něm účtovat.  Druhá část odborné veřejnosti se přikláněla k názoru, že i v této situaci je třeba dodržet princip věcné a časové souvislosti nákladů a výnosů. 

Národní účetní rada se shodla, že taková transakce je v současné době poměrně častá, nájemné bývá významnou složkou nákladů na služby u účetních jednotek, a že by tedy jednotné řešení této transakce přispělo ke zkvalitnění účetních závěrek.  Výsledkem tohoto procesu je již zmíněná intepretace I – 17, v souladu s kterou by se mělo nájemné účtovat do nákladů v okamžiku, kdy nájemce danou službu využívá, a nikoli v okamžiku úhrady.  Ovšem pouze za předpokladu, že jediným důvodem poskytnutí slevy je sjednání nájmu na dobu určitou.  Pokud by pronajímatel poskytl nájemci slevu z jiných důvodů, například z důvodu dosud nefunkčního výtahu, nelze řešení navrhované v interpretaci bezmyšlenkovitě použít.

Dalším příkladem může být také interpretace I – 29 Opravy chyb, změny v účetních odhadech a změny v účetních metodách (dále jen „I – 29“). Od 1. ledna 2013 ustanovení
§ 15a vyhlášky č. 500/2002 Sb. významným způsobem mění postup účtování a vykazování opravy chyb minulých let a změn účetních metod. V souvislosti s tímto novým postupem účtování se v praxi množí dotazy, co je vlastně považováno za chybu, co je odhad a co je změna metody. Jedná se o významně jiné situace a každá má tedy i jiný dopad do účetnictví s různým dopadem na účetní závěrku.

Chybou minulých let můžeme rozumět opomenutí, chybné účtování v minulých obdobích nebo chybné vykázání položky v účetní závěrce. Často jsou to pak důsledky nepoužití informací nebo naopak chybného využití informací, které byly k dispozici k okamžiku sestavení účetní závěrky. Mohou být pak způsobeny například nesprávným použitím účetních pravidel, matematickou chybou ve výpočtu nebo podvodem. Důsledek chyby je ten, že účetní závěrka, ve které je chyba obsažena již nemůže být považována za správnou a spolehlivou.

Účetním odhadem jsou myšleny údaje v účetní závěrce, které v důsledku nejistoty, jež je přirozenou součástí podnikatelského prostředí, nelze přesně stanovit, a proto jejich výše může být pouze odhadnuta. Při tomto odhadu vychází účetní jednotka z aktuálních informací, které má v době sestavení účetní závěrky k dispozici. Jejich hlavním smyslem je přispět k úplnosti a spolehlivosti účetní závěrky. Nejčastěji se jedná se o ocenění opravných položek, rezerv nebo dohadných položek.

Hranice mezi chybou a změnou odhadu je však tenká a neexistuje vždy jednoznačná odpověď. Například nesprávná výše opravné položky může být důsledkem podvodu či nedbalosti při matematickém výpočtu a přihlédnutí k aktuálním informacím.

Zatímco oprava chyby se vykazuje retrospektivně, změna odhadu se  promítá do běžného a případně následujících účetních období. Účetní závěrka obsahující období, ve kterém byla chyba opravena, vypadá tak, jako kdyby se chyba nikdy nestala. Zatímco dopad změny odhadu se projeví pouze ve výsledku hospodaření běžného účetního období (a případně v obdobích následujících), přičemž srovnávací údaje nejsou nijak upravovány.

Příklad č. 1

Společnost Alfa, a.s. v roce 2016 vyřadila dlouhodobý hmotný majetek v zůstatkové hodnotě 50 000 Kč prodejem za 1 000 000 Kč. Tržba za tento prodej majetku nebyla v roce 2016 zaúčtována a tato skutečnost byla zjištěna až v roce 2017.

Účetní jednotka při sestavení účetní závěrky opomněla zaúčtovat účetní případ, a tudíž se dopustila významné chyby, která musí být opravena retrospektivně. Tržba z prodeje dlouhodobého majetku bude v účetní závěrce za rok 2017 vykázána ve výkazu zisku a ztráty jako tržba z prodeje dlouhodobého majetku v roce 2016, ve vlastním kapitálu bude tato úprava promítnuta na řádku Jiný výsledek hospodaření.

Příklad č. 2

Společnost Beta, s.r.o. v účetní závěrce za rok 2015 vykázala dohadnou položku na spotřebu energií ve výši 200 000 Kč. V roce 2016 účetní jednotka obdržela fakturu ve výši 220 000 Kč.

Pokud účetní jednotka při stanovení odhadu zvážila všechny dostupné informace, jedná se o změnu v účetním odhadu, která bude promítnuta výsledkově v období, ve kterém k jeho změně došlo, tedy v roce 2016

Příklad č. 3

Společnost Gama, s.r.o. klasifikovala po přiměřené analýze daňových předpisů náklad jako daňově uznatelný. V dalším roce se však objevila nová judikatura, která zvolené řešení zpochybnila a finanční úřad doměřil daň.

Dodatečně vyměřená daň bude považována za změnu odhadu, neboť je důsledkem nových informací. Účetní jednotka využila všechny dostupné informace potřebné ke stanovení daně. Bude tedy zaúčtována jako náklad v období, kdy byla daň vyměřena.

Na semináři s názvem „Inspirujte své účetní politiky Národní účetní radou“, který se koná 26.10.2017 v prostorách společnosti Fučík a partneři, Vám přiblížíme i další interpretace Národní účetní rady.

 

Autor: Alice Šrámková