Jaké změny můžeme očekávat přijetím tzv. „oddlužovací novely“ insolvenčního zákona?

Publikováno:
22. únor 2019
Autor:
  • Fučík & partneři

Ve Sbírce zákonů byla zveřejněná tzv. oddlužovací novela insolvenčního zákona, která výrazným způsobem zasahuje do současného konceptu oddlužení. Zajímá Vás, jakým způsobem může být novelou ovlivněné postavení dlužníků při oddlužení a jaký dopad to bude mít na věřitele? S důležitými změnami Vás rádi seznámíme.

Případy významného zadlužení ekonomických subjektů vedoucích k platební neschopnosti řeší v současnosti institut oddlužení zakotvený v insolvenčním zákoně. Dosavadní koncepce oddlužení vyžadovala od dlužníka splacení minimálního podílu ve výši 30% přihlášených pohledávek nezajištěných věřitelů a osvobození od zbývajících dluhů umožňuje pouze těm osobám, které jsou dostatečně movité nebo dosahují dostatečných příjmů. Osobám v tzv. dluhové pasti není v souladu s platným právním stavem přístupný žádný způsob normalizace jejich ekonomické situace. Jedním z hlavních principů přijaté novely je tak zpřístupnění institutu oddlužení širšímu okruhu dlužníků, vyřešení problému vysokého počtu osob v mnohačetné exekuci a zabezpečení návratu ekonomicky vyloučených osob do aktivního ekonomického života.

Míra uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů ze strany dlužníka:

Jednou z nejdůležitějších změn insolvenčního zákona bude nově rozsah požadované míry uspokojení nezajištěných věřitelů v insolvenčním řízení. Podmínkou přípustnosti oddlužení již nebude předpoklad minimálního 30% uspokojení nezajištěným věřitelům, nýbrž pouze podmínka placení nákladů insolvenčního řízení, odměny osobě, která insolvenční návrh sepsala, jako i pohledávek postavených na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou, např. pohledávky věřitelů na náhradu škody, na výživném, pracovněprávní pohledávky dlužníkových zaměstnanců apod. V nově zvolené koncepci bez stanovené minimální hranice uspokojení nezajištěných věřitelů je proto důležité, aby byl dlužník schopen v průběhu oddlužení hradit alespoň vybrané druhy pohledávek a pohledávky odpovídající uhrazovaným nákladům řízení. Oddlužení se tak přijatou novelou stává přístupnou i dlužníkům, kteří jsou schopni plnit své závazky v určitém minimálním rozsahu.

V návaznosti na zrušení minimální požadované míry uspokojování nezajištěných věřitelů bude součástí návrhu na povolení oddlužení i čestné prohlášení dlužníka, že vynaloží veškeré úsilí, které po něm lze spravedlivě požadovat k plnému uspokojení pohledávek svých věřitelů a povinností vyplývajících ze zákona. Možno tak předpokládat, že novelizovaná právní úprava se primárně neuspokojuje s pouhým sledováním plnění poskytovaného věřitelům, nýbrž vyžaduje určitou úroveň dohledu nad jednáním a úsilím dlužníků ze strany insolvenčního správce.

Způsoby oddlužení:

Oddlužení bude nově možné provést buď zpeněžením majetkové podstaty, nebo plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Základním atributem splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty je jeho dlouhodobé plnění a průběžné ověřování, zda nejsou naplněny podmínky splnění oddlužení.

Pořadí pohledávek při plnění splátkového kalendáře zpeněžením majetkové podstaty:

Navrhovaná právní úprava zakotvuje pořadí, v jakém se při plnění splátkového kalendáře zpeněžením majetkové podstaty budou uspokojovat pohledávky v případě, že výše měsíčních splátek dlužníka nepokrývá tyto pohledávky v plné výši. Jako první se ze stanovených splátek uspokojí odměna a hotové výdaje insolvenčního správce, poté pohledávky věřitelů na výživném ze zákona, pohledávka osoby, která sepsala a podala návrh na povolení oddlužení, ostatní pohledávky věřitelů na výživném ze zákona a jako poslední v pořadí náklady spojené s udržováním a správou majetkové podstaty. Až následně dojde k poměrnému uspokojení ostatních pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim postavených na roveň.

Důvody k zamítnutí návrhu na povolení oddlužení:

Novela insolvenčního zákona rozšiřuje také důvody insolvenčního soudu k zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, jejichž prostřednictvím se snaží omezit přípustnost oddlužení v situacích, ve kterých je spatřováno potenciální zneužití. Insolvenční soud bude mít nově právo zamítnout návrh na povolení oddlužení jestliže:

  • v posledních 10 letech před podáním insolvenčního návrhu bylo dlužníku pravomocným rozhodnutím přiznáno osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení, a to v rozsahu, v němž nebyly uspokojeny;
  • v posledních 5 letech před podáním insolvenčního návrhu byl návrh dlužníka na povolení oddlužení pravomocně zamítnut z důvodu, že je jím sledován nepoctivý záměr;
  • v posledních 3 měsících před podáním insolvenčního návrhu vzal dlužník svůj předchozí návrh na povolení oddlužení zpět.

Novela současně přijímá opatření, kterým v odůvodněných případech lze tvrdost navrhované úpravy odstranit. Insolvenční soud tak má možnost výjimečně povolit oddlužení dlužníkům, kterým svědčí důvody zvláštního zřetele hodné, zejména zavázal-li se dlužník z ospravedlnitelného důvodu nebo existuje-li výrazný nepoměr mezi výší dluhu a poskytnutého plnění.

Podmínky splnění oddlužení:

Klíčový prvek komplexu navrhovaných změn představuje redefinování podmínek pro splnění oddlužení. Ke zkoumání podmínek pro splnění oddlužení dochází průběžně v řízení, a to následovně:

  • po dobu 3 let, zda bylo dosaženo 60% uspokojení pohledávek nezajištěným věřitelům;
  • po dobu 5 let, zda dlužník neporušil svou povinnost vynaložit veškeré úsilí, které po něm bylo možno spravedlivě požadovat, k plnému uspokojení pohledávek svých věřitelů, tj. bylo dosaženo alespoň 30% uspokojení pohledávek nezajištěným věřitelům.

Přerušení a prodloužení průběhu oddlužení:

Novela insolvenčního zákona přihlíží k některým důležitým důvodům objektivního a dočasného charakteru (např. hospitalizace, ztráta zaměstnání způsobená nikoliv zaviněním dlužníka apod.), které by neměly vést k negativním následkům postihujícím dlužníka a jsou důvodem pro přerušení oddlužení dlužníka. Průběh oddlužení lze přerušit nejdéle na dobu jednoho roku. Na druhé straně, insolvenční soud může prodloužit dobu trvání splátkového kalendáře až o 6 měsíců, existují-li důležité důvody na straně dlužníka, pro které není schopen splnit splátkový kalendář se zpeněžením majetkové podstaty včas.

Cenou za zpřístupnění oddlužení širšímu okruhu dlužníku je nemalý zásah do práv věřitelů. Nabytím účinnosti novely insolvenčního zákona by proto měli být věřitelé při ochraně svých práv obezřetnější a důslednější.

Autoři: Soňa Hanigovská a Jan Tahal

 

Autor: Fučík & partneři