Daňové změny na Slovensku: Zmařené investice a jejich zahrnování do základu daně od 1. 1. 2015

Publikováno:
9. duben 2015
Autor:
  • Fučík & partneři
Obor:

Zmařenou investicí se rozumí investice, která je zastavena a nebude se v ní v následujících obdobích pokračovat.  Ve chvíli, kdy společnost rozhodne o tom, že investice nebude dokončena, je nutno danou investici odepsat do nákladů. Otázka daňové uznatelnosti nákladů na pořízení zmařené investice nebyla jednoznačně řešitelná.  Od 1. 1. 2015 tuto skutečnost na Slovensku upravuje zákon č. 595/2004 Sb., o dani z příjmů, § 17 odst. 3 písm. g). V následujícím textu je uveden konkrétní postup řešení.

Podnikatel se rozhodl postavit výrobní halu. Nechal si vypracovat projekty, které vstupovaly do pořizovací ceny budovy. Po provedení určitých kalkulací, přezkumů a zhodnocení situace na trhu se však rozhodl, že realizaci výstavby zanechá. Příklad z praxe, kdy v momentě upuštění od realizace projektu vznikla podnikateli tzv. zmařená investice a účetní otázka, jak zúčtovat náklady z účetního a daňového hlediska.

Zatímco postupy účtování tuto situaci řešily poměrně jednoznačně, zákon o dani z příjmů neobsahoval ustanovení, které by hovořilo o tom, zda je účtování nákladů na zmařenou investici daňovým výdajem nebo ne, což způsobovalo různé názory odborné veřejnosti na danou problematiku.

Od 1. 1. 2015 vstupuje v platnost ustanovení zákona o dani z příjmů, zachycené v § 17 odst. 3 písm. g), které hovoří o tom, že částka související s pořízením hmotného a nehmotného majetku, při kterém došlo ke zrušení a trvalému upuštění od prací se nezahrnuje do základu daně najednou, ale postupně během 36 měsíců, počínaje měsícem, ve kterém poplatník o této skutečnosti účtoval nebo ji evidoval podle § 6 odst. 11 zákona o dani z příjmů.

V praxi to bude vypadat následovně: náklady na zmařenou investici se přeúčtují na účet "ostatních provozních nákladů" jednorázově tak, jak je to zachyceno v postupech účtování. V daňovém přiznání se však nejprve celá hodnota zmařené investice přičte k základu daně, protože ji nelze uznat za daňový výdaj jednorázově. Následně je však možné náklad daňově uplatňovat postupně, během 36 měsíců. Půjde o tzv. „mimoúčetní úpravu“ provedenou pouze v daňovém přiznání a je třeba na toto zvýhodnění pamatovat i v dalších letech při sestavování přiznání.

Na závěr je třeba poznamenat, že pokud by šlo o zmařenou investici v důsledku škody (stavba by například shořela), z účetního i daňového hlediska půjde o odlišný postup a uplatnění jiných pravidel.

V případě vašeho zájmu o podrobnější informace v této oblasti či řešení konkrétního případu jsme vám k dispozici ke konzultacím.

Autor: Fučík & partneři