Daňové doklady v roce 2013

Publikováno:
24. duben 2013
Autor:
  • Jana Kolářová
Obor:

Změny v úpravě daňových dokladů jsou v účinnosti tři měsíce. V tomto článku stručně shrnujeme, s čím se potýká praxe a co vyplývá z dosavadních zkušeností či výkladů.

Náležitosti daňových dokladů

Na rozdíl od předchozí úpravy jsou na jednom místě uvedeny náležitosti daňových dokladů, u specifických případů jsou pak uvedeny pouze odlišnosti.

Povinnou náležitostí již není uvedení základu daně v českých korunách, tento údaj je nutný pouze u daně. Je-li u plnění podléhajícího české dani sjednána cena v cizí měně, dodavatel provede přepočet podle kurzu, který je pro něj platný ke dni vzniku povinnosti přiznat daň nebo přiznat uskutečnění plnění, a uvede DPH v korunách na daňovém dokladu. To je zároveň částka, ze které vychází odběratel pro účely uplatnění nároku na odpočet DPH. Otázkou však je, jak by měl postupovat odběratel u plnění, která podléhají české dani v režimu přenosu povinnosti přiznat daň na příjemce (§ 92a zákona o DPH), pokud je cena sjednána v cizí měně. U těchto plnění typu dodání zlata, šrotu, stavebních prací apod. neuvádí dodavatel daň na daňovém dokladu. Odběrateli nezbývá než provést přepočet podle kurzu, který je pro něj platný ke dni uskutečnění zdanitelného plnění, a odpovídající daň uvést do evidence pro daňové účely. Oproti roku 2012 nemá v tomto případě doplňovat daň na daňový doklad.

Pokud je odběratel povinen přiznat daň, například u služeb poskytnutých osobě povinné k dani se sídlem v jiném členském státě EU, je náležitostí daňového dokladu sdělení „daň odvede zákazník“. Sdělení nahrazuje dosavadní obecně formulovaný požadavek, aby doklad obsahoval sdělení o povinnosti přiznat daň příjemcem plnění a odkaz na ustanovení zákona o DPH nebo Směrnice, popř. jiný odkaz, z něhož tato skutečnost vyplývá. Nově je předepsán přesný termín na daňový doklad, vypadává odkaz na právní předpis. U přijatých dokladů z jiných členských států se budou objevovat různé jazykové verze tohoto sdělení (např. „Reverse charge“, „Steuerschuldnerschaft des Leistungsempfängers“).

Pokud je příjemce plnění písemně zmocněn k vystavení daňového dokladu, je na něm uvedeno „vystaveno zákazníkem“. Do konce roku 2012 byl nutný písemný závazek poskytovatele, že přijme všechny takto vystavené daňové doklady.

Zjednodušený daňový doklad

Širší použitelnost je u zjednodušeného daňového dokladu na plnění do 10 000 Kč, jehož vystavení není nově omezeno formou úhrady a nemusí být vystaven ihned při uskutečnění plnění nebo přijetí platby. Překážkou rovněž není skutečnost, že zboží podléhá spotřební dani z lihu.

Souhrnný daňový doklad

Souhrnný daňový doklad má být podle textu zákona vystavován pouze na více než jedno plnění, nikoliv na jediné plnění, u něhož vzniká povinnost přiznat daň z plateb předem a následně ze zdanitelného plnění.

Doklad o použití

U dokladu o použití se výslovně nahrazuje náležitost rozsahu a předmětu plnění účelem použití. Zůstává tím povinnost uvést označení příjemce plnění nad 10 000 Kč, výjimkou je zjednodušený doklad o použití.

Zákon o DPH nově nijak speciálně neupravuje, kdy je daňový doklad při pořízení zboží z jiného členského státu považován za vystavený. Do konce roku 2012 to bylo až doplněním údajů příjemcem dokladu. Nově se bere zřetel na datum vystavení dokladu dodavatelem, což může být klíčové pro vznik povinnosti přiznat daň při pořízení. 

Lhůta pro vystavení daňového dokladu

Výjimkou z obecné povinnosti vystavit daňový doklad do 15 dnů od vzniku povinnost přiznat daň nebo přiznat uskutečnění plnění jsou nově případy přeshraničních plnění. U těch vzniká povinnost vystavit daňový doklad do 15 dnů po skončení měsíce, ve kterém se uskutečnilo plnění nebo byla přijata platba před jeho uskutečněním. Konkrétně jde o osvobozené dodání zboží do jiného členského státu, uskutečnění služby, dodání zboží s instalací a montáží nebo sítěmi, je-li místo plnění v členském státě příjemce nebo ve třetí zemi.

Národní předpisy pro vystavení daňového dokladu

Zákon o DPH stanoví pravidla, jak určit členský stát, jehož pravidly se řídí vystavování daňových dokladů. Zmocní-li například poskytovatel služeb svého odběratele se sídlem a s povinností přiznat daň v jiném členském státě EU k vystavování daňových dokladů, pak odběratel vystavuje daňové doklady podle jeho národního zákona o DPH.

Doklad listinný a elektronický

Požadavky na věrohodnost původu a neporušenost obsahu jsou nově stanoveny pro listinný i elektronický daňový doklad. Odlišení není pouze teoretickým cvičením, neboť s elektronickým daňovým dokladem musí odběratel souhlasit. Pro uchování je navíc umožněna konverze jak z listinného na elektronický doklad, tak i naopak. Pojednání na toto téma vypracovalo Generální finanční ředitelství (o podrobnostech budeme informovat v dalších vydáních). Praktičtěji založeným čtenářům doporučujeme věnovat pozornost sekci „Nejčastější dotazy k pravidlům fakturace“ zveřejňované na stránkách Finanční správy.

 

 

Autor: Jana Kolářová