Blíží se termín pro podání daňového přiznání. Tato povinnost se může týkat i cizinců

Publikováno:
7. březen 2016
Autor:
  • Milan Kolář
Obor:

Cizinci, kteří se přestěhovali do Čech, pracují zde nebo podnikají, zde s velikou pravděpodobností budou muset platit daně. Otázkou zůstává z jakých příjmů. Jinému zdanění totiž podléhají tzv. daňoví rezidenti České republiky (dále jen “ČR”) a jiný režim se uplatní u cizinců, kteří zde daňovými rezidenty nejsou.   

Kdo je to daňový rezident?

Rozsah daňových povinností závisí na statutu daňového rezidenství. Ten se určuje jednou ročně vždy po skončení daného kalendářního roku. Daňový rezident je poplatník, který zdaňuje v ČR své celosvětové příjmy, tj. i příjmy dosažené mimo ČR, např. v zemi, kde se narodil nebo jejímž je státním příslušníkem. Daňový rezident tak v ČR může mít povinnost danit i pasivní příjmy, kterých zde nedosáhl, např. dividendy vyplácené zahraniční společností, úroky z bankovního účtu ve Švýcarsku – záleží na konkrétním znění smlouvy o zamezení dvojího zdanění se státem, ze kterého tento příjem plyne (pokud je taková smlouva uzavřená). 

Oproti tomu jsou daňové povinnosti českého daňového nerezidenta omezeny jen na příjmy získané ze zdrojů na území ČR, tj. např. ze zde vykonávaného zaměstnání nebo z příjmů za funkci statutárního orgánu v české společnosti. Příjmy českého daňového nerezidenta budou s velkou pravděpodobností podléhat dani i v zemi, kde je tento rezidentem. Pro tyto případy se opět použije příslušná smlouva o zamezení dvojího zdanění, aby nedocházelo k nežádoucímu dvojímu daňovému zatížení. 

Jak lze poznat, zda je osoba daňovým rezidentem?

Rezidenství se posuzuje nejprve z pohledu lokální daňové legislativy. V souladu s českou daňovou legislativou je daná osoba považována za českého daňového rezidenta, pokud:

  1. má v ČR trvalý byt (ve smyslu místa, kde se hodlá trvale zdržovat) a/nebo
  2. tráví v kalendářním roce v ČR 183 dnů a více (tj. má zde obvyklé bydliště).

V praxi velice často nastanou případy, kdy je osoba považována také za daňového rezidenta v jiné zemi (např. v zemi, jejímž je státním příslušníkem) na základě jejího vnitrostátního práva. Její konečný daňový status (domicil) se pak určí dle smlouvy o zamezení dvojího zdanění uzavřené mezi příslušnými státy.

Většina smluv o zamezení dvojího zdanění určuje daňové rezidentství podle klíče uvedeného níže. Jakmile je jedna podmínka naplněna, k následujícím se již nepřihlíží: 

  1. Jedinec je považován za daňového rezidenta v zemi, kde má k dispozici stálý byt. Pokud jej má v obou zemích, měl by být považován za daňového rezidenta v zemi, k níž má užší osobní a hospodářské vztahy, tedy tam, kde má svoje "středisko životních zájmů".
  2. V případě, že středisko jeho životních zájmů nemůže být určeno, nebo jestliže nemá stálý byt v žádném státě, má se za to, že je rezidentem v tom státě, ve kterém se obvykle zdržuje (doba není specifikována, je stanovena na základě lokálních právních předpisů, tj. v ČR 183 dnů).
  3. Jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou státech nebo v žádném z nich, má se za to, že je rezidentem v tom státě, jehož je státním příslušníkem.
  4. Jestliže je státním příslušníkem obou států nebo žádného z nich, příslušné orgány států musí tuto otázku vzájemnou dohodou.

Jaké příjmy je nutné zdanit v ČR?

Český zákon o daních z příjmů vymezuje tzv. příjmy ze zdrojů na území ČR, tj. takové, které lze v ČR zdanit i u českého daňového nerezidenta. Níže uvádíme příkladmo neúplný výčet příjmů, které se dle české daňové legislativy považují za zdanitelné:

  • Příjmy ze závislé činnosti (zaměstnání) – patří sem zejména mzdy, bonusy a jiná plnění obdobné povahy a některé benefity (například služební automobil poskytnutý pro služební i soukromé účely, často i ubytování v bytě hrazené společností za zaměstnance). Do této kategorie příjmů spadají i příjmy členů statutárních orgánů.
  • Příjmy ze samostatné činnosti (podnikání) – např. příjmy z poskytování služeb, zprostředkování obchodu, z činnosti lékařů, autorů, právníků, umělců a dalších činností vykonávaných na území ČR.
  • Kapitálové příjmy – např. dividendy a úroky vyplácené od českých daňových rezidentů. 
  • Příjmy z nájmu – příjmy z nájmu nemovitostí a bytů nacházejících se na území ČR, příp. movitého majetku nacházejícího se na území ČR, pokud jej vyplácí český daňový rezident. 
  • Ostatní příjmy – např. příjmy z prodeje cenných papírů, podílů v českých společnostech, nemovitostí atd. 

Osobní daňové přiznání nebo srážková daň u zdroje?

Přiznání k dani z příjmů fyzických osob (dále jen „přiznání“) musí vždy podat fyzické osoby, které dosáhly za rok 2015 hrubé příjmy (bez odpočtu výdajů) ve výši alespoň 15 000 Kč pokud tyto příjmy nejsou osvobozené od daně nebo nepodléhají srážkové dani. Srážkovou daní u zdroje (zpravidla při výplatě) se daní např. příjmy z dividend nebo úroků vyplácených českými daňovými rezidenty. 

Přiznání nemusí podat fyzické osoby, které mají pouze příjmy ze zaměstnání (od jednoho zaměstnavatele nebo postupně několika za sebou) nebo vedle příjmů ze zaměstnání mají ještě další příjmy, které jsou nižší než 6 tis. Kč. Výjimkou jsou zaměstnanci, jejichž roční příjem v roce 2015 přesáhl částku 1 277 328 Kč. Ti mají povinnost podávat daňové přiznání vždy z důvodu tzv. solidárního zvýšení daně. 

U daňových nerezidentů se sledují příjmy pouze ze zdrojů na území České republiky. 

Daňové přiznání se podává vždy za kalendářní rok. Lhůta pro jeho podání je 1. dubna 2016. Prodloužena může být do 1. července 2016 pokud daňové přiznání sestavuje daňový poradce na základě plné moci a finanční úřad bude o této skutečnosti informován do 31. března 2016. 

Jaká je sazba daně?

Sazba daně z příjmů fyzických osob je 15 %. U příjmů ze závislé činnosti se aplikuje na tzv. superhrubou mzdu – mzdu navýšenou o příspěvky zaměstnavatele na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění (tj. obecně 134 % hrubé mzdy). V případě příjmu (popř. příjmu po odečtení výdajů) nad 1 277 328 Kč se navíc uplatní dodatečné solidární 7% zvýšení daně (na příjem přesahující uvedený limit).   

U srážkové daně je sazba rovněž 15% nicméně v případě daňových rezidentů ze zemí mimo EU, s nimiž ČR neuzavřela smlouvu o výměně daňových informací nebo smlouvu o zamezení dvojího zdanění, a dále v případě osob, které nedoloží své daňové rezidentství, se uplatní 35% srážková daň.

Rozdílné zdanění statutárních orgánů na základě rezidenství

Zajímavé je zdanění členů statutárních orgánů (např. předseda představenstva, jednatel). To se totiž liší v závislosti na tom, zda jde o českého daňového rezidenta či ne. Daňoví rezidenti jsou zdaňováni stejně jako zaměstnanci, ale příjem nerezidentů podléhá srážkové dani ve výši 15 % nebo 35 % (35 % v případě zemí mimo EU, s nimiž ČR neuzavřela smlouvu o výměně daňových informací nebo smlouvu o zamezení dvojího zdanění, a dále v případě osob, které nedoloží své daňové rezidentství). Na příjem „nerezidentního“ člena statutárního orgánu se pak neaplikuje solidární zvýšení daně. Níže pro ilustraci přikládáme zjednodušenou kalkulaci:

zdaneni_cizincu_scvháleno_KHr.png

zdaneni_cizincu_scvháleno_KHr_.png

 

Pozn.: V kalkulaci nejsou uvažovány žádné slevy na dani. Dále není zohledněn případ, kdy je jednatel účasten zahraničního (mimo ČR) systému sociálního/zdravotního pojištění.

V případě, že Vás toto téma zaujalo, popř. řešíte některý z problémů nastíněných výše a máte zájem o konzultaci, neváhejte nás kontaktovat.  

 

Autor: Milan Kolář