Bankovní úvěry a výpomoci

Publikováno:
7. únor 2016
Autor:
  • Milan Pašek

V rámci našeho „seriálu“ zaměřeného na jednotlivé položky rozvahy se v dnešním díle budeme zabývat jednou ze složek cizích zdrojů a to jsou Bankovní úvěry a výpomoci.

Cílem tohoto článku je podat čtenáři základní informace o této položce pasiv a upozornit ho na některé skutečnosti, se kterými se může v rámci své podnikatelské činnosti setkat.

Zákonná úprava

V právních předpisech se bankovními úvěry a výpomocemi z účetního pohledu zabývá především Český účetní standard pro podnikatele č. 016 (Krátkodobý finanční majetek a krátkodobé bankovní úvěry a č. 018 (Kapitálové účty a dlouhodobé závazky). Dále pak okrajově § 12 vyhlášky č. 500/2002 Sb. pro podnikatele.

Dalšími právními předpisy, které by měly být při sepisování jednotlivých úvěrových smluv brát v úvahu, jsou zejména zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a také zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích).

Definice bankovního úvěru a výpomoci

Již z názvu je patrné, že bankovní úvěr je poskytnut bankovní institucí, naopak finanční výpomoc je poskytnuta od jiného subjektu, než je banka. Na straně účetní jednotky (v případě pozice dlužníka) se jedná o závazek, tzn. cizí zdroj.

Bankovním úvěrem se rozumí věřitelovo (banky) dočasné přenechání finančních prostředků dlužníkovi. Odměnou za poskytnutí služby je pro věřitele obvykle sjednaný úrok. Bankovní úvěr může mít různou podobu, může se například jednat o provozní úvěr, investiční úvěr, překlenovací úvěr, kontokorent, směneční (eskontní) úvěr atd.

Finanční výpomocí se rozumí taková finanční výpomoc, která je poskytnuta jinými subjekty než bankami a společníky obchodních korporací. Jedná se například o poskytnuté peněžní prostředky na základě účetní jednotkou vystavených krátkodobých dluhopisů. I zde stejně jako u standardního úvěru je velmi častým případem sjednání odměny, tzn. úroku.

Ať už u bankovních úvěrů či finanční výpomoci je v dnešní době velmi časté, že věřitel požaduje po dlužníkovi ručení (zajištění) pro případ, že by se stal dlužník nebonitním (nesolventním) a nebyl by tedy schopen věřiteli uhradit nejen poskytnuté peněžní prostředky, ale i sjednanou odměnu. Titulem pro ručení může být zastavení např.:

  • nemovitostí,
  • pohledávek,
  • bankovních účtů,
  • cenných papírů či obchodních podílů.

Jednotlivé podmínky úvěru, které jsou mezi smluvními subjekty sjednány, se liší v závislosti na typu smluvního ujednání (typu smlouvy) či v závislosti na bonitě/nebonitě dlužníka.

Účetnictví, daně a související vykazování

Nejzákladnějším kritériem pro členění úvěrů (výpomocí), tak i zápůjček, je doba splatnosti. Podle ní dělíme úvěry na krátkodobé a dlouhodobé. Krátkodobé mají splatnost do jednoho roku, dlouhodobé mají splatnost delší než 1 rok. V rámci účetní závěrky je část dlouhodobého úvěru splatná do jednoho roku po datu účetní závěrky vykázána v rámci krátkodobých bankovních úvěrů. K přeúčtování krátkodobé části dlouhodobého úvěru na účty používané pro krátkodobé úvěry by nemělo docházet.  

Bankovní úvěry a finanční výpomoci se v účetnictví evidují v těchto účtových skupinách:

  • 23x - Krátkodobé bankovní úvěry – přijaté na dobu kratší než 1 rok.
  • 24x – Krátkodobé finanční výpomoci - přijaté na dobu kratší než 1 rok.
  • 46x - Dlouhodobé bankovní úvěry – přijaté na dobu delší než 1 rok.

V účetních výkazech jsou bankovní úvěry a výpomoci součástí položky Rozvaha – Pasiva - B IV. 1 až 3.

Dovolujeme si čtenáře upozornit na skutečnost, že do účetnictví se nezaznamenává hodnota sjednaného úvěru na základě uzavřené smlouvy (tzn. v okamžiku jejího podepsání), ale do účetnictví je úvěr (výpomoc) zaznamenán až na základě skutečně přijatých peněžních prostředcích, tzn. dle bankovního výpisu.

Současně je vhodné poukázat na to, že pokud je úvěr či výpomoc přijata v cizí měně (např. USD, EUR, atd.) je účetní jednotka povinna evidovat přijatý úvěr či výpomoc také v této sjednané měně úvěru, tzn. dlužník nese související kurzové riziko a je povinen tento závazek přeceňovat v jednotlivé okamžiky stanovenými zákonnými ustanoveními.

V rámci daňového pohledu na přijaté úvěry bychom rádi připomněli, že v případě přijetí úvěru (na obecné bázi) je nutné ze strany účetní jednotky (dlužníka) zkoumat mimo jiné i daňovou uznatelnost úroků a souvisejících plnění. V případě přijatých bankovních úvěrů (tzn. od bankovní či obdobné instituce) je téměř u všech podnikatelských subjektů (účetních jednotek) vyhodnocena nespojenost s bankovní institucí dle definice uvedené v § 23 odst. 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „ZDP“). V případě, že by banka byla účetní jednotkou (příjemcem úvěru) vyhodnocena jako spojená osoba, byla by účetní jednotka povinna testovat finanční náklady (např. úroky) prostřednictvím tzv. nízké kapitalizace, která je uvedena v § 25 odst. 1 w) ZDP. Jedná se o porovnání hodnoty jednotlivých finančních nákladů na vlastní kapitál účetní jednotky a následné vyhodnocení daňové uznatelnosti/neuznatelnosti souvisejícího finančního nákladu.

Závěr

V dnešním článku jsme se věnovali základnímu vymezení oblasti bankovních úvěrů a výpomocí. Naším záměrem bylo podat ucelený přehled o této oblasti, aby si i čtenář, který o daném tématu nikdy neslyšel, udělal představu o této položce rozvahy.

Zaujalo Vás toto téma? Máte nějaké otázky k oblasti bankovních úvěrů a výpomocí, které v současné době ve Vaší společnosti řešíte? Neváhejte a kontaktujte nás. Rádi Vám pomůžeme najít řešení.

Autor: Milan Pašek